Květen 2010

Když nevím, mlčím

31. května 2010 v 18:11 | mentally disturbed |  Články
....aneb reakce na téma týdne blog.cz - ''Komunismus''. Spíše na články blogerů, kteří se ze sebe snaží něco chytrého dostat, proto ani nemám chuť toto k tématu připojovat.

"Lidem nezáleží na správných myšlenkách a názorech,
nejčastěji se spokojují už jen s tím,
že mají slova, kterých by mohli používat''
J. W. Goethe

Nové téma mě překvapilo. Když jsem si rozklikla nejnovější článek přiřazený k tomuto tématu, vidím to, co jsem vlastně čekala. Doslova okopírovaný článek z Wikipedie (ještě s doplňujícími odkazy) v původním znění. Má tohle snad smysl? Když si něco o komunismu budu chtít zjistit, zamířím na nějaký seriozní zdroj, například Wikipedie. Ale určitě nebudu hledat mezi blogy. Z toho vyplývá: jeden zbytečný článek na blogu, bezefektivní použití kláves C, V a Ctrl a následovná kritika blogu. Tak proč ta námaha.

Při kliknutí na další článek se stejným nadpisem vidím jen dva řádky. Jak smutné, autor ze sebe dostal asi všechno, co věděl. Popřípadě nám osvětlil své znalosti- ''O komunismu nic nevím''. Tohle jsem potřebovala vědět. To bylo opravdu ono. NE, nepochopím, o co jim jde. Upozorňovat na svou tupost. Když jim tohle téma nesedí, ať se tedy nevyjadřují. Není přece povinné psát články na téma týdne.

Článek ''komunisti byli hrozní'' je možná pochopitelný pro člověka průměrné (i podprůměrné) inteligence, ale jen nabádá další ten názor jen převzít. A názory se nemají tvořit z názorů ostatních, ale z faktů. Z těch článků je poznat, kdo zná ta fakta a kdo ne. Tihle lidé vidí komunismus jen v tom, že se nesmělo cestovat a stála se fronta na mandarinky. Nic víc neví. Smutné.

O komunismu psát nebudu. Vím toho dost, svůj názor mám, ale moje chuť něco chytrého napsat se po přečtení těch přebraných názorů vytratila..Snad jen, že za listopad 89 jsem ráda..

Lidi, kurva, probuďte se.
Nepřebírejte názory.

S-KORE- Protestsong

mentally disturbed.

Život na facebooku

27. května 2010 v 23:35 | mentally disturbed |  Články



Na facebook jsem se zaregistrovala už před dvěma lety. Vůbec jsem tomu nerozumněla a nevyznala jsem se tam. Ani jsem pořádně o facebooku nikdy předtím neslyšela. V tu dobu jsem našla těch 20 přátel, co facebook měli, a objevovala jsem dál tuto ''novou'' síť. Po chvíli jsem přišla i na aplikace a jako každý zvědavý člověk jsem to musela vyzkoušet. FarmVille byla jedna z těch, na kterých jsem byla závislá. Jen chvíli. Opravdu jen chvíli. Po nějaké době mě přestalo bavit obdělávat si políčko a sklízet papriky. Ztáta času.

Tehdy se mi na zdi objevovaly i kvízy. Ano, ty stupidní kvízy. To jsem taky musela přeci zkusit. Zajímalo mě přeci, jestli jsem holka nebo kluk. Zajímalo mě, jaký jsem styl apod. :D Tohle mě taky brzy přešlo a po pár měsících užívání (resp. objevování) této sítě jsem se trochu zklidnila. Kvízy mi přišly trapné, hry nezábavné či nudné. Za tu dobu FB změnil párkrát svůj vzhled. Byl to šok, když jsem přišla na facebook a najednou zjistím, že se zde zas nevyznám. Jistě, že jsem se přidala aspoň do jedné skupiny typu: Nechceme nový FB, nevyznáme se zde.

Závislá na lécích

26. května 2010 v 20:29 | mentally disturbed |  Pseudoumění
Již jako dvanáctiletá školačka začala experimentovat s léky. S léky předepsanými na její úzkostné poruchy. Bylo jí tak fajn, když si jich do dlaně nasypala víc. Ihned se dostavil ten krásný pocit. Jistě, že o tom nikomu neřekla. Bylo to její tajemství. V tu dobu si ještě neuvědomovala, jak tohle všechno může dopadnout. Chtěla to, jako většina později drogově závislých, JEN zkusit. Později, když její vrstevníci teprve poznávali alkohol a cigarety, ona se už seznamovala s tvrdými drogami. V tu chvíli byla ještě ve fázi, kdy objevovala nové věci, které chtěla vše vyzkoušet. Cítila se volná a bez problémů. Cítila se skvěle. Nemyslela si, že se jí to vrátí, a už vůbec ne tak rychle.
drug×
Ve svých čtrnácti letech se dala dohromady s partičkou feťáků. S tou se vezla dost dlouho, než spadla na úplné dno. To, že bere drogy, na ni bylo poznat. Začala mít problémy doma i ve škole. Žila jen se svou matkou- alkoholičkou, která přestávala její nálady zvládat. Často se hádaly a ta nešťastná holka řešila všechny problémy další, často vyšší, dávkou. Stávala se z ní troska. Neměla ani patnáct a už neměla síly. Nevnímala rozdíl mezi realitou a svou nekonečnou fantazií- halucinacemi, kterých se nemohla zbavit. Dny jí splývají, z posledního týdne si nepamatuje skoro nic. Začala padat do depresí, přestala se bavit s lidmi okolo a ztratila zájem o vše. Už v tom sama nechtěla porkačovat dál, ale přestat nešlo. Drogy ji zabírali stále víc času. Při pohledu do zrcadla se nepoznávala, začala se sama sobě hnusit, viděla jen trosku, bledou pohublou holku. Ten mrtvolvý výraz ve své tváři neviděla jen ona, ale i všichni ostatní. Ti jen sledovali, jak se ta holka, která byla dřív jejich kamarádkou, ničí. Už to nebyla ona, byla jako kus hadru, ale přesto se v ní našel kousek života.

Trochu melancholický článek

25. května 2010 v 7:01 | mentally disturbed |  Střípky života
Perfect Day? Another time maybe, but not today
Lou Reed- Perfect Day

Mísí se ve mně tolik pocitů. S blížícími se prázdninami nám ani ve škole nedávaji chvilku k oddechu. Čas referátů, seminárek, čtenářských diníků, které máme odevzdávat, se blíží, ale já, jako vždy, jsem si vše nechala na poslední termíny. Prostě malinko nestíhám, mám práce nad hlavu. Ani na konci devítky nám nedají pokoj.

We are the champions!!

24. května 2010 v 21:37 | mentally disturbed |  Články

Jsme Mistři!!!

Ne, nechci vám sem psát fakta, ty jistě všichni znáte..

TROFEJ PRO MISTRY SVĚTA. A je v rukách českých hokejistů, Jaromíra Jágra a spol.Jsem ráda, že se nám to takhle vydařilo. Málokdo vkládal takové naděje do naší hokejové reprezentace, všichni jen doufali, že se probojujem co nejdál. Já se přiznávám, že ze začátku jsem také jen doufala v postup, ale letos se hrál kvalitní hokej.

Odehráli jsme krásnej zápas, a s trochou štěstí jsme přehrály Rusy. Samozřejmě, že tím štěstím mám na mysli 20. minutu první třetiny, kdy nebyl uznán gól Ruska, který padl AŽ o přestávce. Rozhodly desetinky sekundy. Prostě štěstí, že puk do brány nepadl o malinko dřív. Po zápase si Rusáci stěžovali na rozhodčí a svou prohru ''svedli'' právě na ně. A že si neváží stříbra, jsme všichni viděli. Určitě čekali jiný výsledek.

Snad už jen bývá: Palec nahoru pro Vokouna, brankáře, který vychytal většinu střel. Ale ne jen jeho zásluhou jsme MISTŘI!!! Hoši, děkujem!

Foto z iDnes.cz (Michal Růžička- MF)
Mentally disturbed

Máte právo si vybrat..

16. května 2010 v 16:47 | mentally disturbed
Neodpustím si článek o volbách. Blíží se volby, tak kdo můžete, využijte svého práva a jděte. Máme tu přeci demukracii, kterou jsme tak chteli, ne? Spousta lidí neobětuje těch pár minut a pak si jen stěžují. Ano, máte právo si vybrat (i když za tohle by mi teď dost lidí nejradši utrhlo hlavu, protože mi budou tvrdit, že jedna strana lže víc než ta druhá) Mno někdo stejně vyhraje a je jen na vás jestli budete moct usnout s čistým svědomím, že jste udělali, co jste měli a mohli. Když si na volebních lístcích oloupete brambory, dáváte větší sílu těm ostatním hlasům. Snad máte rozum a svůj hlas dáte straně, která je vám nejvíce sympatiská/popř. méně odporná, než ostatní. Prostě JĎETE VOLIT. Nechci vás tady ovlivňovat, každý má právo si vybrat. O politiku se zajímám jen krajně, protože mi není jedno, kdo má v rukou naše osudy. Nejsem však nějaký politolog. Volit ale půjdu. Letos ne, příště již ano:))

Tady se můžete podívat na předvolební spoty stran, které mají šanci uspět. Kašlete na Mádla s Issovou, zapněte svůj mozek, pročtěte programy (ne ty televizní) a prostě jděte k urnám!

Toť slovo člověka, co prd politice rozumí, ale chce aby byl v týhle republice pořádek. Což asi nikdy nebude.
md.

Kdy mi vyjde další díl Bravíčka?

14. května 2010 v 16:29 | mentally disturbed |  Články

Pustit třináctku k internetu?

Dneska jsem narazila na web BravoGirl, konkrétně mě pobavila rubrika Poradna, kam píšou ve většině případů holky pod 14 let (ale najdou se i starší - a blbější). Početla jsem si. Musím se s vámi o to podělit. Počtěte si taky. Jo, dost jsem se nasmála, ale je mi jich i na druhou stranu líto. Chudáci. Nechápu jejich myšlení. Ptají se tam na věci, které k životu prostě patří (např. věčné téma sex). Zajímalo by mě, jak by žili v době, kdy internet nebyl a ve školách se o sexu nebavilo, když se ptají ''Jak se líbat?'', ''Co je to masturbace'' ''Jak ho sbalit?'' a tak podobně. Dožadují se receptu na sbalení jejich idola. Přišla bych si trapně s takovými dotazy. Mají přístup k internetu, tak si něco vygooglím, ne? Na internetu se dá najít všechno, tak proč se tak hloupě ptát?! (No dobře, každej nemusí ve 13 letech rozumět internetu, a jak sbalit kluka vám taky google asi přesně nepoví, ale tak co, za zkoučku nic nedáš..) Nebo proč se nezeptají doma. Nemají důvěru ke svým rodičům? Opravdu miluji Bravíčko!..×D

Chtěli nám zabít Anděla..

1. května 2010 v 13:19 | mentally_disturbed |  Články
Embassy- Anděl

Co je tohle za idioty, kteří se chtěli zviditelnit Krylovým Andělem? Taky se ptáte? Tihle kluci udělali z anděla komerční hit. Hit, který se líbí především mladě generaci, která o tak významném člověku pro naši historii, jako je K. Kryl, skoro nic neví. Slušnej komerční tah. Opravdu. Podařilo se jim také rozpoutat diskuze na YouTube, ze kterých vychází jediná věc. Tímhle stylem provedení nikoho z Krylových posluchačů neoslovili. Myslím si, že dovolit si zpívat Krylovy písně může jen pár lidí s talentem /Nohavica, Landa/. A talent by se u těchto mladých chlapců hledal opravdu marně. Snad jen na kytaru Krylem zahraný Anděl má to kouzlo. Karel Kryl, jako autor Anděla, se musí v hrobě obracet. Nehlásám do světa, že je to krádež, to není. Ale v jejich podání to vážně není ono.

K. Kryl - Anděl

Karel Kryl svýma písničkama reagoval na tehdejší dobu a režim. A význam Krylových písní asi spolu s Embassy nepochopilo asi víc lidí. Teenageři si text Anděla pobrukují, tu melodii někde zaslechli, v rádiu, tuším. Karel Kryl jim ale neříká vůbec nic. Je to tak, i spolužačka je na tom stejně.

[Karel Kryl- Pasážová revolta]

''A s hubou rozmlácenou dnes zůstali jsme němí,
ne, nejsme na kolenou - ryjeme držkou v zemi!''
...Skončila jsem.
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain