Závislá na lécích

26. května 2010 v 20:29 | mentally disturbed |  Pseudoumění
Již jako dvanáctiletá školačka začala experimentovat s léky. S léky předepsanými na její úzkostné poruchy. Bylo jí tak fajn, když si jich do dlaně nasypala víc. Ihned se dostavil ten krásný pocit. Jistě, že o tom nikomu neřekla. Bylo to její tajemství. V tu dobu si ještě neuvědomovala, jak tohle všechno může dopadnout. Chtěla to, jako většina později drogově závislých, JEN zkusit. Později, když její vrstevníci teprve poznávali alkohol a cigarety, ona se už seznamovala s tvrdými drogami. V tu chvíli byla ještě ve fázi, kdy objevovala nové věci, které chtěla vše vyzkoušet. Cítila se volná a bez problémů. Cítila se skvěle. Nemyslela si, že se jí to vrátí, a už vůbec ne tak rychle.
drug×
Ve svých čtrnácti letech se dala dohromady s partičkou feťáků. S tou se vezla dost dlouho, než spadla na úplné dno. To, že bere drogy, na ni bylo poznat. Začala mít problémy doma i ve škole. Žila jen se svou matkou- alkoholičkou, která přestávala její nálady zvládat. Často se hádaly a ta nešťastná holka řešila všechny problémy další, často vyšší, dávkou. Stávala se z ní troska. Neměla ani patnáct a už neměla síly. Nevnímala rozdíl mezi realitou a svou nekonečnou fantazií- halucinacemi, kterých se nemohla zbavit. Dny jí splývají, z posledního týdne si nepamatuje skoro nic. Začala padat do depresí, přestala se bavit s lidmi okolo a ztratila zájem o vše. Už v tom sama nechtěla porkačovat dál, ale přestat nešlo. Drogy ji zabírali stále víc času. Při pohledu do zrcadla se nepoznávala, začala se sama sobě hnusit, viděla jen trosku, bledou pohublou holku. Ten mrtvolvý výraz ve své tváři neviděla jen ona, ale i všichni ostatní. Ti jen sledovali, jak se ta holka, která byla dřív jejich kamarádkou, ničí. Už to nebyla ona, byla jako kus hadru, ale přesto se v ní našel kousek života.


S drogami to nejde, a bez nich je to peklo. Tak ráda by čas vrátila. Začla by jinak. Prachy dochází. Absťáky čím dál větší, začla krást, aby zmírnila tu bolest. Cigaret, které vykouřila, také přibývalo. Navštěvovala psychiatra, který ji zahrnoval kontakty na léčebny apod..Pomalu snižovala dávky těch tvrdých drog, ale stále zůstávala u tlumících látek. Je jí teprve sedmnáct a ona neví, jaké je se normálně bavit s přáteli. Neví, jaký je normální život. Ta holka se vrátí od psychiatra a už se ohlíží po krabičce svých léků, sype si je do dlaně, lehne a svět pro ni neexistuje. Ráno se probouzí na podlaze vedle prázdného platíčka, ze včerejšku si pamatuje jan střípky. To je ten vysněný život? Všechny peníze utrácí za ty léky, které ji v kombinaci s ostatními drogami pomalu zabíjejí. Měla to zastavit, než se jí život začal hroutit, když to ještě šlo. Ale to už je přeci dávno, před 5 lety. Teď je to feťačka závislá na lécích, co se pokouší vysadit. Pomalu přestává chtít. Už s ani nesnaží přestat. Přijde si tak slabá a zbytečná. Už nemá nikoho pro koho by měla žít. Starosti utápí v herooinu a lécích. Ano, opět se vrátila k heroinu.

Nedožila se ani osmnácti. Našli ji mrtvou na veřejných WC, kde si šlehla svou poslední dávku. Její tělo to nevydrželo, předávkovala se. Škoda té holky. Holky, co mohla žít normálním životem. Ona ale chtěla poznat jiný život, myslela, že lepší. Nebyl lepší. To jen ze začátku se zdálo. Pomalu umírala za touhu po svobodě, nezávislosti a uvolnění..


________________

Ne, všechny príběhy závislých nedopadají takhle, ale proč riskovat život.
Tento příběh je smyšlený, pouze inspirován skutečnými příběhy.

mentally disturbed.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ajka Ajka | Web | 26. května 2010 v 20:34 | Reagovat

To je hroznýý:(

2 Lukáš Lukáš | Web | 26. května 2010 v 21:23 | Reagovat

Zdravím. Podle mě je jakákoliv závislot...špatně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain