A tečka.

20. června 2010 v 19:23 | mentally disturbed |  Střípky života
Ještě osmkrát se mi v šest nula nula u postele rozezvoní tím protivným tónem budík, ještě osmkrát ho se znechucením vypnu. Ne, vlastně víckrát, s mojí schopností vypnout budík bez toho, abych se probudila. To jentak někdo neumí. No. Zkraťme to. (dlouhé články tady nikdo nečte, protože jste lenoši) Prostě ještě osmkrát do školy.


Čeká nás ještě jedna exkurze, pochoďák, kino. Takže ve škole moc času už ani nestrávíme. Možná by se hodilo zmínit se o vysvědčení. Takže. Jako na protest, když mi o známky vůbec nejde, moje letošní vysvědčení bude asi nejlepší za poslední čtyři roky. Vysvědčení si my, deváťáci, v druhém pololetí můžem ledatak zarámovat a vystavit. Budu se moct chlubit vyznamenáním, ale k čemu to. Do průměru 1,5 jsem se vešla vždycky, aniž bych se doma musela nějak šprtit. Naopak neučím se v podstatě vůbec. Jediným předmětem, na který jsem se byla schopná připravit doma byl dějepis. Ten mě baví. Místo toho jsem ten čas bych mohla věnovat třeba fyzice, ale ne, ta mě nikdy nebrala. V nejlepším případě by byla jediná dvojka právě z fyziky. Docela si fandím, ale nebudu se divit, až mi ji napíše i učitel matiky, za můj přístup k němu samotnému. Má důvod, proč mi ji dát. Není to však v mých vědomostech z této velmi zajímavé vědy, která mě vždy tolik bavila a zajímala, ale v tom, že zejména v těchto hodinách nedokážu držet hubu. Ztichneme občas všichni, když se učitel pustí do vyprávění nějakého vtipu. Styl vyprávění (ne)dokonale kopíruje po řediteli, co se vtipem narozdíl od matikáře nedokáže zesměšnit. Smát se vlastním vtipům, to on umí. Já se tlemim spíš jemu, než vtipu, a nebo se nesměju radši vůbec.

Bwt.. A každej člověk s vyznamenáním nemusí bejt ten šprt, kterýho si představuješ. Vážně. Kolik minut trávím doma nad učením. To číslo je menší snad než nula. Jsem člověk, co si zjistí, co ho zajímá a o věcech kolem má tak trochu přehled. V dnešní době, kdy nejsme odkázáni jen na výklad učitelů a řádky učebnic a knih, v době internetu, to není takový problém. Popravdě mám odpor ke šprtům jako takovým. Těm, co po příchodu ze školy otevřou učebnici a bez sebemenšího pochopení látky se položí do učení. Ve škole pak předvedou svůj výklad při zkoušení, stylem naučené básničky. To, že mám dobré známky, je trochu v logice. A základka není těžká a já nejsem přece žádnej debil, ne? Můžu prokecat hodinu ale přesto si výklad učitelky dokážu při testu vybavit. Taky velmi užitečná schopnost..

Až dostanem vysvědčení do rukou, každý půjde jiným směrem. Některé už nikdy neuvidím. Toho je mi trohu líto, ale přecijenom s těmi, se kterými si rozumím, s těmi to přeci nemůže být naposled. Záleží to je na nás. Takže na odchodu ze základky nevidím už cokoli záporného.

Alesana - Apology

[klišé] Na konci je krásné to, že něco začíná [/klišé]. Ano, bude ze mě středoškolačka. Zdravotnické lyceum je to, kam jsem se chtěla dostat a dostala. Žádná praxe, jen učení, učení a učení. Asi budu muset začít se věnovat přípravě do školy i doma. Asi. Měla bych. Dále v plánu je VŠ, chtěla bych se dostat na obor psychologie. Ale zabývat se tím, co bude po jednadvacátém prosinci roku dva tisíce dvanáct, je jistě zbytečné !! žejo?

mentally disturbed.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain