Únor 2011

Ležim na zemi a zvedat se mi nechce.

28. února 2011 v 23:30 | mentally disturbed |  Střípky života
Zatím co si nalháváme, jak je náš život tak supr, vlastně čekáme na nějakou maličkost, co nás alespoň na malou chvíli vysvobodí ze zničujícího stereotypu. Čas tak rychle utíká, že si sotva stihnu všimnout, že začal nový týden. Čas je náš nepřítel. Můj život se ubírá zvláštním směrěm..

Člověk, co se štěstí brání, nemá na štěstí nárok.

Pouhá konverzace přes net mi dokáže pořádně zrychlit tep (ach, ta dnešní generace..). Znáš to, tolik se vzpíráš otázce, které se bojíš. Čekáš na ni se svou skoro připravenou odpovědí. Ta otázka nakonec nepadne. A když už z tebe strach posupně opadává, místo téhle zneklidňující otázky tě vyvede z rovnováhy jiná. Nečekaná, stokrát horší. Jsem srab. Bráním se odpovědi tak dlouho, jak jen to jde. A to i přesto že vím, jak odpovím. Nevím, jestli jsem neudělala chybu, když jsem udělala to, co jsem udělala. Pořád spoléhám na to, že časem všechno vyšumí a na vše se zapomene, jako by se nic nestalo. Jsem srab!! Že nemám místo v životě pro novej vztah, to je lež. Hroznej pocit. A že si nechci pustit do života člověka, co splňuje skoro všechny mý ideály, to je kurva divný. Sejde z očí, sejde z mysli? Ne, tohle neplatí. A jasně že teď nemluvim tak docela o sobě. Jsem jenom mrcha, co si zahrává s lidskejma citama, a jsem si toho vědoma. Sama nevím, co chci a jak si s tím poradit, jen vím, že se musím rozhodnout sama.

''Lepší je si to posrat podle svýho, než podle toho, co ti raděj ty druhý.''

Láska je kurva a já jsem jenom člověk, co si všechny nezvládnutý chvíle promítá v hlavě večer než usne, aby si měl co vyčítat. Bezvýchodné situace a svoje chyby topím v kafi při poslechu stále stejných písniček. A pořád dokola. Nakonec mi zbydou jenom vzpomínky na nedokonale dokonalýho Silvestra. Jo, vzpomínky jako památka.

Vzpomínky na čas a na místo..

Ryby nemaj city.

20. února 2011 v 23:44 | mentally disturbed |  Hudební koutek
Kurt Cobain.
Dnes by narozeniny oslavil jeden z nejlepších hudebníků, člověk, který ovlivnil tisíce lidí po celém světě, člověk, který se navždy zapsal do dějin hudby. Kurt Cobain.


Nirvana - If You Must


Ani já si nemůžu dovolit si nevzpomenout. Nesmrtelná hudba, na kterou jeho fanoušci nikdy nezapomenou. Hudba, která si zaslouží obdiv. Kurt Cobain je legenda. Škoda, že nemohl žít déle. Ale jak se říká: ''V našich srdcích bude žít navždy.'' - otřepaná fráze, ale je to tak. Zamilovala jsem si jeho texty, i jeho modré oči, jeho projev, prostě všechno, jak nějaká poblázněná fanynka. Jo. Přesně tak. A kolik miliónů lidí na světě je na tom stejně. Písně Nirvany jsou prostě jedinečné, o tom žádná. Díky za ně. Dík za jeho hlas a za vše, co pro hudbu udělal.

Není tolik překvapující, že Nirvana vede můj žebříček s náskokem nejen na last.fm, ale ten pomyslný žebříček mých oblíbených interperů. Tohle je muzika, kterou si poslechnu ráda, ať už mám jakoukoli náladu. Mám ráda ty texty, někdy smutné až depresivní, ale i texty, co mě povzbudí a nakopnou. Jako každá skupina má i tahle svou osobitost, kterou už nikdo tak dokonale nenapodobí, a svoje kouzlo, co žádná jiná skupina nemá.

Není třeba psát víc, protože všechno bylo už jednou napsáno. Na závěr jedna z mých oblíbených You Know You're Right. Když jsem přemýšlela, kterou mám nejradši, napadlo mě víc jak deset písní, ale tu nej vybrat nedokážu. Každá stojí za to. R.I.P Kurt!


''V noci poslouchám oddechování spících, kterým se o mně nezdá sen..''

6. února 2011 v 23:14 | mentally disturbed |  Hudební koutek

Co takhle trocha alternativního hiphopu?


Že né? Že hiphop není nic pro vás? Chtěla bych některým dokázat, že kapely, co byly dříve spojovány s hiphopem, nemá cenu odsuzovat. Dnes je hiphop prolezlý komercí a nikomu se nechce prohrabovat tuny hnoje, aby našel jednu perlu. Navíc, kdo by přece pátral v minulosti a hledal tam něco poslouchatelného? Plno lidí jsou jen konzumenty toho, co jim je nastrčeno z médií. Jednou jsem se tady zmínila o kapele WWW, ale víc jsem nenapsala. Dnes to hodlám alespoň malinko napravit.
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain