S nohama ve vzduchu a hlavou na zemi.

27. března 2011 v 23:00 | mentally disturbed |  Střípky života
V hlavě mi pořád zní text ''Sweet little girl, I wanna be you boyfriend..'' a nemůžu se ho zbavit. Ale to neni jediný, co se mi hlavou zrovna honí. Songy s chytlavou melodií a neustále se opakujícím textem si nepouštěj dvakrát. Kolikrát se mi stane, že si vzpoměnu na nějaký útržek textu a pak část dne strávím přemýšlením nad melodií a písní, které patří.


Protože spánek je pro nuly, jsem ani svou (konečněpodlouhýdobě) volnou sobotu neobětovala odpočinku. Žádný plány, žádný akce pro tento den. Natahala jsem si pár písniček do mobilu, nazula brusle a vyrazila. To, že slunce vykukovalo jen malou škvírou mezi mraky, mě nějak nerozhodilo. Nemůžu za to, že v týdnu je tak pěkně a o víkendu div nezačne pršet. Ucpu uši muzikou a bojuju s větrem, co jak na potvoru vane opačným směrem. No nebyl to žádný vánek. Se mnou se po stezce prodíralo větrem i pár dalších odvážných bruslařů a nejeden cyklista. Ti na kolech se nám odvážným bruslařům možná posmívali, že nám to nejede. No, nejelo. Stejnek jsem si ale dokázala, že ty cyklisty zvládnu předjet. Z hudby, co mi do sluchátek hrála, jsem měla směs šumu větru (který byl způsoben mou nepřiměřenou rychlostí a rychlostí větru) a zrovna hrající písničky. S vypláznutým jazykem jsem to otočila asi ve třetí čtvrtině plánovaně cesty. Cestou zpět jsem pozorovala ty, co bojovali s větrem jako já před pár minutami. Nabrala jsem rychlost a za chvilku byla doma. Celý zbytek odpoledne jsem strávila brouzdáním po last.fm a flákala jsem se u poslechu hudby. To mě baví.

Dopřejte mi (ještě) dva dny volna!
Po dnešku jsem K.O., vím o každém svalu v těle. Je neděle, ještě k tomu večer. Do školy se mi překvapivě moc nechce, páč nemám ráda pondělní rozvrh. Nemám ráda pondělní vstávání a nemám ráda naši němčinářku a její úkoly, kterými nás zavalí každý den, stejně jako někteří ostatní učitelé, co mají strach, že bychom se po večerech nudili. Ne nebojte, já si vždycky něco najdu, abych zahnala nudu. Němčina už není tak ízy, jak bejvávala, kurva. Nemám teď na mysli učivo, ale nároky naší učitelky, co tě bude přesvědčovat, že z učebnice se slovíčka nikdy nenaučíš a že si je musíš všechny pečlivě přepsat do slovníčku. Do tý doby jsem si myslela, že nejlíp to vim já, ale asi ne. Jo a prej si zkontroluje, jak si ho vedem. A tak jsem si založila po sedmi měsících školy slovníček a měla jsem jedno odpoledne na to, si koupit sešit a vypsat si asi osm lekcí slovíček i s frázema. A to i přesto, že jsem nj měla na základce několik let a fráze jako ''Wie heißt du?'' ovládám a že se stejnak líp naučim z učebnice. A to mám na základce tvrdili, jak na střední se nikdo nebude zajímat o to, jestli si nějakej sešit vedem, ale o to, jestli umíme látku. Ne. Mou celovečerní snahu okomentovala, že se jí to nezdá, že si určitě nepíšu všechna slovíčka. No tak to asi mohla čekat, to snad nikdo. Vždycky mám chuť obhajovat svoje myšlenky, ale tentokrát jsem to vzdala a byla jsem ráda, že bude chvilku pokoj, zakroutila chlavou a bezeslova zaplula do lavice. Jestli to tak půjde dál, dojde nás/jich do čtvrťáku tak třetina, při optimistických odhadech. plus k tomu ještě úkoly, co se nedají za těch velkorysých 10 minut stihnout, ještě, když si chceš v klidu koupit sváču a v klidu se najíst. Nelidskost učitelů mě dohání se nad sebou zamyslet, proč si vlastně na úkoly ten čas neudělám doma.. A přesto že nejsem žádnej debil, co by nezvládal matiku, ale to, že mi nevychází zatím nic lepšího než čtyřka, nebudu zapírat. Dostávám kurevský známky, ale nejsem sama. Proto jsem vděčná za každýho učitele, ve kterým se najde aspoň trocha lidskosti. Mám ráda učitele, co dokáží efektivně něco naučit, bez toho aby si vynucovali naši pozornost. Jsem ráda za třídního, angličtinář, co má hodiny, ze kterých by si měla třeba učitelka němčiny vzít příklad. Učitel se smyslem pro humor, co poslouchá metal, není k zahození. Řelk mi, že mám dobrej vkus, když jsem ze sebe anglicky vyžbleptla, jaký skupiny poslouchám. :D Angličtina je snad jediná hodina, na kterou se celkem těšim vždycky.


Pixies - Hey

Tímto se loučím, jdu dospat celý tento týden.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain