Stažená prdel tě do děje nevtáhne.

5. května 2011 v 22:38 | mentally disturbed |  Střípky života
''Jdem?''
''Jo, jdem!''
Napakuješ důležitý věci do kapes, průkazku na bus použiješ jako peněženku, víc nepotřebuješ.

Sobotní večer, něco po pátý hodině večerní, všichni někde pálí čarodějnice, my si to namířili přímo do baru v centru města, kde proběhlo zahájení Majálesu. Na programu bylo představení skupin, co v průběhu následujícího týdne vystoupí. Nasáčkovali jsme se ke stolku, kde nám holky držely fleka. Míst bylo míň než našich zadků, ale s tím jsme si už nějak poradili. Po chvilce čumění do programu do našeho seznamu ''na co přijdem'' přibylo pár dalších skupin. Shodli jsme se, že pátek bude prostě nejlepší. Bezpochyb. Taky jsme řešili, s lidma, co nevim, jak se jmenujou, ale pamatuju si jejich ksichty, průvod, za co půjdem. Stejně jako jsem to nevěděla předtím, tak to nevím ani teď. Ne dobře, dneska jsme ve třídě konečně vymysleli, za co se převlečem. Nemá to s tématem školy skoro nic společnýho, ale bude to aspoň vtipný. No nic. Příští rok majálesovský téma pro celou školu bude vymejšlet naše třída, takže to snad dopadne líp. V baru hrála hudba, uprostřed pár lidí tancovalo, ale moc to ještě nežilo. Na hajzlech jsem se srazila s holkou, co na mě vychrlila, že mě zná z fejsbůku a vyplivla moje celý jméno. No, ty vole! Rozesmála mě. Pak jsem si uvědomila, kdo to je a že jsme se předtím viděly přesně jednou.. Kolpli jsme do sebe vodku s redbullem a rozrazili dveře. Vevnitř byla sice spousta fajn lidí, ale ..no prostě šly jsme ven se trochu provětrat. Byly jsme jenom tři, ale bylo nás slyštet. Do nočního klidu se rozléhal náš smích. Měli jsme s sebou všechno a napadlo nás zapadnout někam jinam, pro změnu. Město bylo chcíplý, nikde nikdo, snad jenom my. Koupila jsem si housku jako večeři a pokračovaly jsme. Šli jsme přes město, snad jsme ho celý obešly. Bylo kolem půlnoci a policajti na nás z auta blbě čuměli, dostali jsme taky vynadáno od kolemjdoucího, týpek, co byl už pěkně namol, a seřval nás za jedno blbý 'vole', co zrovna zaslechl. Až z něj šel strach. Sedli jsme si ke kašně na náměstí, vymejšlely kde to zakotvíme, až jsme se zvedly a šli někam, aniž bysme měly někde nějakej cíl. Táhly jsme se nočním městem, tichými uličkami, směrem k sídlišti. Vykašlaly jsme se na bus a šly pěšky. Já byla celkem unavená, celej den jsme hrály a měly za sebou několik zápasů. Navíc jsme musely druhý den vstát na sedmou, páč turnaj pokračoval i v neděli.

V neděli odpoledne jsem si chtěla vyzvednout foťák po reklamaci. Nejenom, že se mi podělal foťák, ale taky mi nedávno dohrála i sluchátka. Prostě z fleku si jen tak přestala hrát. Teď chodím se sluchátky, co hrajou tak na padesát dva procent. Jedno hraje, druhý jen někdy, což je možná horší, než kdyby nehrálo vůbec.. No to je jedno, až bude čas, pujdu do obchodu, kde jsem je koupila, a hodim jim je na hlavu. Jsou v záruce, tak ať ty sluchátka, co neměly bejt žádný šitky, opraví. Nebudu si přece kupovat nový, co mi zas dohrajou... Zpět k foťáku. Nikam jsem lézt neměla, protože mě ta cesta celá akorát tak nasrala. Když jsem si doma našla bus, abych nemusela trčet na zastávkách, vyrazila jsem. První bus jel podle plánu, ale když jsem na přestupní zastávce čekala na devatenáctku, měla ject za nějakých 30 minut, a to se mi tam čekat nechtělo, fakt ne. Jízdní řád na zastávce kecal a když jsem se rozhodla, že dojdu pěšky na další zastávku, a ušla pár mětrů, devatenáctka mě najednou předjela. Byla jsem dost nasraná, protože mi zrovna ujel bus, co jezdí jednou za hodinu. Bolely mě nohy, ale šla jsem dál. Musela jsem přejít asi dvě další zastávky, odkud nic nejelo. Konečně sedim v buse. Mojí nasranosti pomohl fakt, že foťák byl ještě pořád v servisu. Foťák nemám, no to je smůla, ty vole! Abych dojela domu, musela jsme čakat opět na městskou. Na zastávce, kde jsem přestupovala, se mě nějakej houmles ptal, jestli nemám cígo. Měl ve flašce od koly houbu. Řekla jsem mu, že ne, chvilku blbě koukal, pak odešel, a už jsem si už myslela, že jsem se ho zbavila. Ale ne. Když jsem si zabrala místo v buse, přesto, že byly všude volné dvousedačky, zasedl zrovna ke mně. Smrděl, nakláněl se nade mně. Měl štěstí, že jsem mu nenatáhla, za to jak na mě blbě čuměl.

Středeční podvečer jsme strávily s holkama a flaškou vodky s džusem na louce. Pár loků z týhle flašky kámošce na tváři nasadilo úsměv, který do konce večera nesundala. Tlemila se všemu, celkem jí to zkolilo. Až jsme se tomu musely smát. Rozvohnit se chystáme teprve až zítra. Zítra nejdřív průvod, pak už se bude jen pařit, pařit a pařit. Tekutin bude dost, muzika kvalitní, lidi suproví, těšim se.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Replica Bags Replica Bags | E-mail | Web | 18. září 2012 v 16:09 | Reagovat

This blog site is great. How did you come up witht he idea?

2 Coach Outlet Coach Outlet | E-mail | Web | 22. září 2012 v 18:13 | Reagovat

Thank you for your well-thought content. I'm really at perform proper now! So I ought to go off with no reading through all I'd like. But, I place your web site on my RSS feed in order that I can read mor

3 Coach Outlet Coach Outlet | E-mail | Web | 23. září 2012 v 19:16 | Reagovat

Cheers for the info. Greatly appreciated.

4 hermes kelly hermes kelly | E-mail | Web | 27. září 2012 v 7:51 | Reagovat

Interestingly, my day on this matter, and my sister, I have a special multi-parameter in my hands when it appears confrontation again.

5 Cheap Ugg Boots Cheap Ugg Boots | E-mail | Web | 27. září 2012 v 12:31 | Reagovat

i genuinely like your world-wide-web internet site. Its really informative. Goodbye!

6 Coach Outlet Coach Outlet | E-mail | Web | 14. října 2012 v 3:59 | Reagovat

I thought that was extremeley exciting. Many thanks for your unusual details. I'll maintain using this.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain