Na hranici mezi bdělostí a sněním.

24. června 2011 v 21:57 | mentally disturbed |  Střípky života
Vypsaná fixa - 33 cigaret


Jen pár řádek ze 18.6.2011 (Psáno minulou sobotu.)

Ráno Smutné a veselé vraždy nebo jiný starý fajnový album od Fixy, jako by se z toho stala každodenní samozřejmost, stejně jako ranní kafe. Zas zajíždim do starých kolejí. Pořád žiju, utápim se v muzice, proplouvam systémemm nástrah, který jsou tady všude. Okrádám se o spánek, sama si kašlu na svoje časový plány, který si promítám v hlavě a co jsou sestaveny důkladně, aby se vše stihlo, tak jak je třeba. Vlastně je to jen seznam činností, co nosim v hlavě, ke kterým se moc nemám a sunu je neustále před sebou, ale na tom nesejde..

Minulou sobotu (11.6) jsme vyrazili na akci, pár skupin, velkej pivní stan, trampolína a všude kolem plno hlav. Zvláštní den, už od začátku to vypadalo, jako by někdo nechtěl, abychom vůbec někam lezli. Z nebe padaly provazy vody, autobuds nejel a my bez deštníku; vlastně pod jednim rozpadlým deštníkem jsme se tiskly já a H. Už jsme přemejšlely o tom, že koupímě něco k pití a vožerem se třeba u nás v garážích. Z toho ale sešlo a my to nevzdaly. Pak jsme se na deštník vysraly, a potom přestalo dokonce i přšet. Chtěly jsme se sejít o hodinu dřív, chtěly jsme jet autobusem a ne pěšky, sejít se s klukama, chtěli jsme si poslechnout pár skupin, sehnat něco k pití, večer se dostat pěšky domů a spokojeně zalehnout. Skutečnost byla jiná. Na místo jsme došly skoro pěšky, protože v našem městě autobus do těchto končin nejezdí příliš často ani ve všední dny, natož v sobotu. Utahaně jsme se vlekly kolem hlavní silnice a pak jsme se svezly asi dvě poslední zastávky autobusem. S h. jsme dorazily akorát na zvukovku jedný celkem fajnový kapely. Zabraly jsme si stůl v pivním stanu, kde nás našel i Pepe. Pivo a asi čtyři deci vína nám stačilo abychom ovládli trampolínu pro děti. Jěště bylo světlo, když jsem já a Michal, co přijel o něco pozdějc, vyjeli na kole do města s úmyslem něco koupit. Řekl ,,Jedem.'' a já se zvedla. Jeli jsme na kole, na jednom kole. Jo, umim jezdit na štangli, ale i přesto jsme se jednou pěkně vysekali. Moje kalhoty byly obohaceny o zelenou barvu. Jak sexy. Po neúspěšné cestě do centra a po líbačce v trávě, co mě celkem zaskočila, jsme se připojili k těm dvoum, co na nás čekali. Nakonec jsme se rozhodli, že jdem jinam, do města. Dobře, já zas na štangli, Pepe s H. nasedli na bus a jelo se do čajky. Na místo určené jsme dorazili, já akorát s menší boulí na čele, protože zkuste se za jízdy na kole líbat a ještě k tomu řídit. Jo, jsme blbci. Dali jsme vodnici a bylo na čase vypadnout, změnit stanoviště. Ze zastávky jsme krom Michala, co jel dál na kole, vyjeli busem. Na sídlišti, kde jsme se zas všichni sešli, jsme došli doprovodit H. na autobus, pak jsme já a Michal šli k Pepemu, kde nás zabavil playstation. Hráli jsme nějaký hry, když Pepe sešel z očí líbali jsme se a mě to nepřišlo divný. Před druhou hodinou ranní jsme opustili i toto místo a přemístila jsem se o pár baráků vedle, ke mně domu. Michal šel se mnou. Stojíme u vchodu a naše slova vítr odnesl někam do vlčích máků, pak už jenom vnímáme naše jazyky a rty. Následoval můj přiblblej úsměv, otázka na číslo a něco ve stylu 'tak čau, se někdy uvidíme, bylo to pěkný.' Hlavou se mi prohnala spousta myšlenek, ale v tu chvíli asi nebylo co vědět.. Před tejdnem bych se tomu možná zasmála, kdyby mi někdo řekl, že se něco takovýho stane. Nejvtipnější je, že jsem nad tim už přemejšlela, když jsme se viděli poprvý, jaký by to asi bylo, kdyby jsme spolu třeba chodili. Ale je to tak vždycky, život nemůžeš mít naplánovanej do detailu, nebo aspoň já ne.. Řítim se do věcí, od kterých nevim, co čekat. Zase.

Začala hra na pravdu..
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 23:42 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

2 mentallydisturbed mentallydisturbed | E-mail | Web | 24. února 2013 v 17:51 | Reagovat

[1]: No.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain