Zmateně kmitající zorničky pod víčky toužící po realitě

25. září 2011 v 1:20 | mentally disturbed |  Pseudoumění
Probudil jsem se uprostřed místnosti. Prázdné opuštěné místnosti bez oken. Byla mi zima, zima jak nikdy. Tělo bylo zmatené, stejně jak moje hlava. Čtyři stěny, strop, taky podlaha, od které bych odlepil tvář, abych se rozhlédl a zjistil, kde vlastně jsem. Tmavá místnost bez oken, tlumené světlo lampy bylo jediným zdrojem světla v téhle pasti. Šerem se nese jen tlukot mého srdce, jako by to byl zvon právě odbíjejcí poledne, a uširvoucí ticho ničí mé nepravidelné oddechy, co víří smítka prachu na podlaze. Zmateně kmitající zorničky pod víčky toužící po realitě. Žárovka už moc dlouho nevydrží. Malá prázdná depresivně půsovící místnost, ze který nejde utýct, která tě donutí přeýšlet o smyslu života. Už jen problikávající světlo, chladné stěny a moje bezvládné tělo.

Vždycky je spoutsta možností. Spousta možností co udělat a ovlivnit tak to, co se bude dít dál. Tak se kurva zvedni. No tak, vstaň, jestli máš ještě sílu. Neumřeš takhle. Co bude dál? Neovládáš svoje tělo. To tělo jen bezvnádně leží na podlaze neschopné se pohnout. Blikající světlo je tvou jedinou možností, je to tvůj život. Až zhasne, je po tobě. Jaká je ještě šance že pauzy mezi záblesky budou kratší a oči se budou moci potěšit ještě chvílí světla? Jen zorničky pozorují stín lampy. Dokud tu je, žiju. Ale žárovka pomalu umírá, umírá spolu s nadějí. Všechno kolem se pomalu ztrácí. A pak byla tma. Všude. Ta holka ze snu byla mým prokletím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 23:43 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

2 mentallydisturbed mentallydisturbed | Web | 15. ledna 2012 v 16:30 | Reagovat

Myslim, že ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain