Říjen 2011

Výlet do mý hlavy

22. října 2011 v 20:39 | mentally disturbed |  Střípky života
Je to k posrání.

Lidi se dělí na dvě skupiny, na ty, co mě fakt serou a na ty, co mě serou o něco míň. Tak to bylo vždycky, ne, že by tohle byl nějakej unáhlenej výkřik do ticha. Ostatní tě nikdy fakt nepochopí a nebudeš pro ně nikdy důležitější, než jsou pro sebe oni sami. No tak řekni, že ti na nikom nezáleží víc, jak na sobě. Jak s oblibou říká jeden náš učitel: ''Musíte bejt tvrdý, s ničim se nemazat, s váma se taky v životě nikdo mazlit nebude.''

Doplazit se k zítřku

14. října 2011 v 21:56 | mentally disturbed |  Střípky života
Posledních pár dní nejsem zas až tak ve formě, mohlo by být líp, ale to vždycky. Vstávání na budík mi prostě pořád moc nejde a jsem nějaká celkově líná a ospalá. Už mě tolik nebolí v krku, za to mam ale kašel. Hlava mě od minulýho týdne bolet snad ani nepřestala, jenom se střídá kdy mě bolí míň a kdy hodně. Jsem ale ráda, že dokážu pořád normálně fungovat a nemusim se potit v pěřinách s horkým čajem u postele a s pocitem, že je to to jediný, na co ještě mám sílu. Školu jsem si odpustila jenom v pondělí, kdy jsem spala asi do půl jedný, což jsem asi fakt potřebovala, abych nabrala energii na další fungování v mnou zkráceném týdnu. Když človék zůstane doma v posteli s tim, že je nemocnej, cejtí se hůř, než kdyby vstal a začal dělat to, co obvykle. Aspoň u mě to tak je. Já fňukat nepotřebuju. Když se člověk začne litovat, bude mu o to víc mizerně. Proto vlastně všechny nemoci přecházim, snad se mi to později nesečte.

Zrovna mi začlo připadat, že se do školy připravuju doma o malinko víc než předtím, ale známky, co jsem v poslední době utržila, jsou horší, než dřív. Takže víme, co z toho vyplývá... Ještě nehoří, takže se tím zatím nějak nevzrušuju.

Obarvila jsem se na červeno, jak jsem chtěla před dávnou dobou. Jestli si mysliš, že teď vypadam drsnějc, tak ne, já byla drsná už před tím.

Jinak se můj život nijak nepohnul. je to nějak podezřele vláčný a utahaný.

S lidma za školy to jde z kopce. To možná i se mnou, ale určitě to nebude tak vážný. Stále ti samí. Projevy nekonečný lidský blbosti a zase pár dívčích válek, kterých se tentokrát už neúčastním, ale ráda si vyslechnu obě strany. Je to vtipný. Dost. Jsem ráda, že se na lyžáku s R. naše cesty a názory rozešly a přestaly jsme se bavit. Vadilo mi na ní čím dál tím víc věcí, ta loňská hádka za vším jen udělala potřebnou čáru. Teď už se na mě nedívá, jako by mě chtěla zabít, ale v celku normálně jsme schopny prohodit pár vět, ale jako člověka ji už prostě nechápu. Ale to už jsem tady dost rozebírala dřív. Jenom by mě zajímalo, kdy to tu holku přejde, jestli z toho ještě vyroste. Protože nechápu, jak někdo může ze svojí blbosti dělat 'přednost ', jo a pak se ještě divit, že proti ní a taky její nej kámošce někdo něco má. No, jaký si to uděláš, takový to prostě budeš mít. takže když jsem dement, tak radši držim hubu, ne?


''Pohodlným průměrem nelze projít se ctí.'' Deph.

Řekni to noch einmal langsam!

8. října 2011 v 1:25 | mentally disturbed |  Střípky života
Vypnout a řekněme po průměrně úspěšném a náročném týdnu si sednout, vychutnat si pohodu místní čajovny, taky skvělou hudbu, srát na ty, co mě serou a jít se bavit s těma, co mě baví, to jo. Pousmát se nad blbostmi snad stále těch samých lidí. Těch, co nikdy nezklamou a na svou blbost ještě upozorňují a vyžívají se v tom, jak o nich všichni ví. Ví, to jo, ale ví jen o demenci, nad kterou se kroutí hlavou. A tak se tomu nejde nic víc než zasmát.

Utopit se v muzice a lehkou bolest hlavy, co si poslední tejden nedá pokoj, nevnímat. Jít si vlastní cestou a nepřemejšlet, co by asi udělali ostatní, nebo tak.

To, co je důležitý teď, za měsíc bude na vedlejší koleji, takže nemá cenu se stresovat nynějším problémem, protože všechno vyšumí a rozpustí se jako dejmy z komínů. Tak je to.

vypsaná fiXa - Krabice

Animální pudy jsou jistý

5. října 2011 v 23:35 | mentally disturbed |  Střípky života
Den se krátí a den ode dne je těžšší ráno otevřít oči. Budík u postele má svou vlastní rychlost a asi půlhodinový náskok na všechny hodiny tohodle časovýho pásma. Ale to je fuk. Hrnek nedopitýho ranního kafe zůstává opuštěně stát na stole. Já nejspíš utíkám za autobusem, jen pro těch pár minut, co ušetřím, než kdybych se vydala po svejch. Asi padesátiprocentní úspěšnost.

The Distillers - Drain The Blood

''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain