malichernosti

15. listopadu 2011 v 21:18 | mentally disturbed |  Střípky života
Chtěla jsem se nadechnout tmy dnešního rána, ale všude byla jen bílá mlha. A mlha mi šla i od huby, jaká byla zima. Zimu jsem nechala za balkonovými dveřmi a kofeinovou pálkou jsem probudila mý ještě dosti ospalý smysly a nervovou soustavu, teda především mozek. Jsem línej dement, co mu vyhovuje dělat všechno ráno a okrádat se tak o minuty spánku. Něco dělat začnu až když vim, že fakt musim, že je poslední šance začít a stihnout deadline, dřív nic.

Dneska ráno jsem psala životopis s motivačním dopisem, jasně, že kdyby mi šlo o práci, víc se snažim, ale tohle je jenom škola. Ještě jsem okem koukla na biologii, každá stránka obsahovala tak padesát svalů lidskýho těla plus nějaký funkce a latina. Ale bižule mě celkem baví, takže po ranním kafčáku jsem první hodinu test napsala lip než za dobře, nebo mam aspoň takovej pocit. Jsem v časovym skuzu, když všechno takhle odkládam. Někdy dokonce nemam do čeho píchnout, ale nepřiznam si to a radši si pustim muziku nebo si třeba sednu ke knížce, ale na učení nešáhnu. Ale zas nejsem takovej dement, abych nedala maturitu. Od maturity často odlítnou ti, od kterých to málokdo čekal, ale málokdo nejsem třeba já. Je jasný, že když někdo nic nechápe a doma se všechno naučí jak básničku, nechápe souvislosti, je jednodušší ho potopit. Ale do maturity daleko.

Jak jsem si říkala, že bych mohla ve škole tenhle rok máknout o něco víc, tak ne, nedělám víc než loni a tak se pohybuju na celkem pohodlným průměru, i když bych mohla na tom být líp.

Naše třída se musí furt hádat. Kvuli pičovinám, stále stejný lidi a dementní argumenty. Jak se hádat o malichernosti, no já na to fakt už nemam co odpovědět, když máš přesvědčit někoho, kdo si myslí svoje a omýlá svý kecy jak zaseknutej kazeťák, a jsou to hodně slabý a blbý argumenty a kecy, ale blbcovi nic nevysvětlíš. A určitě ne to, že on nemá pravdu. Každýmu z našeho hvězdnýho volejbalovýho týmu jsem tak nějak řekla, co si myslim. Někomu se to nelíbilo a s někym jsme si zachovali vcelku nadhled a shodli jsme se, že se řeší malichernosti, a že se hádáme už ze setrvačnosti a už nám chybí pádný důvod se hádat, přesto v tom pokračujem. Jako kápo si je mam prej uklidnit, řekl učitel. Mmm, zejtra to hodlám nějak dořešit, a kdo nechce hrát a chce na se hádat na hřišti, hrát nemusí. Bude to oukej, až jim dojde, že to nemusíme tolik hrotit přece. Je to fakt k smíchu, jak se lidi potřebujou hádat, snad jenom proto, aby si dokázali, že maj pravdu a nebo že může bejt po jejich i dkyž jí nemaj.

Proč lidi berou všechno tak vážně?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain