Vo co de, vždyť je bůh taky sám..

23. prosince 2011 v 23:44 | mentally disturbed |  Střípky života
Vlastně nikdy nevim jak začít, tak kolikrát radši ani nic nezačínám.

Byla bych šťastnější, kdybych našla alespoň jednu věc ze tří, co jsem ve středu ztratila. Jakoukoli. Jsem zatraceně velkej optimista, když pořát doufam, že něco najdu, aspoň ty klíče, ale co. Třeba před barákem, kde vim, že jsem je už neměla, doufam, že mi je někdo přinese, a ne, že nás přijde vykrást. Středeční útrata nebyla malá, peněženku mám lehčí, svědomí možná černější. Byla jsem s Michalem ze třídy v čajce, která byla v plánu, a protahlo se to i o punč na námku a návštěvu dvou hospod, kde jsme popíjeli víno. Byla jsem překvapená. Celkem zajímavý povídání to bylo. Jsem ráda, že se ještě najde pár lidí, co nejsou členy stáda a maj svoje názory, a ještě k tomu ty, se kterýma souhlasim. Docela mě překvapily některý jeho názory, taky to, že jsme si pořád měli co říct a taky naše, a to hlavně moje, otevřenost, se kterou jsem se do rozhovorů vrhla a se kterou jsem to možná i trochu přehnala. U sklenky vína vidim život vždycky tak jednoduše a prostě říkam všechno tak jak je. Což vždycky nedělam, protože se dost často přizpůsobuju tomu, ke komu mluvim. Lidi se pak diví, a já se jim vlastně ani vůbec nedivim. Nemam to na sobě ráda. Ze zrcadla na mě zase kouká to strašidlo s rozšířenejma zornicema, to z toho vína, opláchnu si ksicht a jsem ráda, že jsem ráda. Ze středy už je dávno čtvrtek a tak někdy před třetí ranní jsme se vydali na cestu domů. Vlastně si ani pořádně nevybavuju kudy, ale doprovodil mne před barák a já vystoupala do mýho patra a u bytu jsem se zastavila a přemýšlela o tom, jak dobře se mi asi bude venku spát. Klíce nevim kde, zvonek nám nezvoní a jsou asi tak čtyři ráno. Řekla jsem si, že nebudu se kolíbat u dveří, který stejnak teď neotevřu a ještě by mě někdo ze sousedů viděl, a tak ani nevim proč, ale sešla jsem schody, vyšla ven z baráku tak trochu hledajíc klíče a vytáčejíc číslo matky, která se mohla stát jedinou zachránkyní. Ani jsem neobešla barák a vrátila jsem se nahoru, kde jsem se naštěstí doklepala, ty dveře se otevřely. Uf. Na otázku ''ty jako nemáš klíče?'', jsem odpověděla přesvědčivě ''Ále to víš že mam.'' A doplnila jsem tuto lež o pohled mého střízlivého já. Nemá cenu rozviřovat vodu takhle na noc. shodila jsem hadry a zalehla. Ráno jsem se nevzbudila, to až v poledne.

Vzala jsem si večer jiný klíče a šla do čajky s A. Chvilku jsem zaváhala, jestli půjdu, ale zvedla jsem kotvy a šla. Bylo to fajn, ale já byla nějaká zdechlá a docházela mi slova, Koupila jsem si zapečenou bagetu, kterou jsem ani nedojedla. Domů jsme šly taky pěšky, jak máme ve zvyku.

Nechápu, proč se mi všichni snaží vnutit, že kdybych s někym teď chodila, bylo by to lepší. Jó, s mým bójfrendem bych mohla řešit všechny problémy, který bych bez něj nikdy neměla. Tenhle stav mi celkem vyhovuje, a ačkoliv jsem si to nemyslela vždycky, vždycky mi i vyhovohal. Ve vztahu akorát selhávam a nikdy jsem na tohle nebyla, cejtim se líp teď, uvolněnější a víc sama sebou. Sem moc náročná a sama nejsem to, co bych po druhým chtěla. Protože abych po jistý době lidi nezačala srát svými názory, ironií, cynismem a vším, čemu se většina lidí přizpůsobit nedokáže, musela bych si na něco hrát a to dělat už nebudu. Jsem v celku jednoduchej člověk. A vůbec mi nevadí občasný oulety, mně ne, to jenom ostatní furt řeší ostatní životy. Život se musí brát s nadhledem a ne tak vážně, stejnak tady všichni umřem.



24.12.11 - Zbyteček tentokrát neumírající naděje, jejíž příčinou byla asi zoufalost, když už nic jinýho, ve mne pořád byl a v tom se to stalo. Ty vole, našla jsem jednu ze ztracených věcí, tu, která mi chyběla nejvíc. Tak to potěšilo. Moc. Až se mi rozzářily oči, až tak. Klíče to nebyly, ty si budu muset zařídit nový sama, no nechce se mi no. Ale hlavní je, že zázraky se dějou! Fakt. (jo, občas jo. Ale teď jsem si to vybrala snad i za vás, tak sorry) :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sobecká svině Sobecká svině | Web | 5. května 2012 v 22:11 | Reagovat

Koukám, že posloucháš sto zvířat.
je fajn, žes našla aspoň jednu věc, když ne nic.
Vztahy jsou divný. Já nemám zkušenosti, ale vidim to tak. Celý je to postavěný na hlavě.

2 pavel pavel | Web | 17. května 2012 v 13:11 | Reagovat

Píšeš o sobě zajímavě. Kde bydlíš, když tak chválíš ten majáles?

3 mentallydisturbed mentallydisturbed | Web | 17. května 2012 v 13:18 | Reagovat

[2]: Budějce :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain