Hlavně se z toho neposrat!

16. září 2012 v 22:49 | mentally disturbed |  Články
Kolikrát jste se sami za sebe tak styděli, že by jste nejradši zmizeli a začli to někde jinde s čistým štítem?


Hlavou se mi honí neutřízený myšlenky. Jsem ve zvláštním citovým rozpoložení. Hodně přemejšlim nad věcma, ve kterých nemá smysl se rejpat. A to, co mne na fungování všeho sere, je to, že lidi - moji kámoši i nekámoši - nad tim můžou přemejšlet taky a já nevim, co si o mně a mým chování vůbec myslí a jakej maj ve skutečnosti názor. Všichni totiž hrajou na všechny strany. Jakmile začne hra na pravdu, snažim se tiše zmizet. Musim se naučit si před lidma obhájit to, co jsem kdy udělala, a nebo se na názory ostatních prostě vysrat. To bude ono.

A kam jsem již došla? Došla jsem až na nulu a pokračuji pod ní a kdo ví, kam až půjdu..

Tyjo, jde to se mnou z kopce. Překvapuju se, většinou dosti nemile. Už jsem přišla na recept, jak se zbavit svých momentálních problémů. Udělat si nový a větší, přes který ty starý nejsou ani vidět. Totally worth it! Poslední dobou dosti depkařim, a ne bezdůvodně. Nikdy jsem nebyla nevyrovnaná a náladová. Tíží mě svědomí, protože nechci mít ve svým okolí pověst tý, co si klekne před každým. Roky říkam, že za svoje chyby jsem ráda, protože si z nich beru ponaučení, ale začínam si všímat toho, že pořád se chovám stejně a ty chyby jsou taky pořád stejný. Kurva. První den prohibice a já si zleju hubu, vystačim si s pivem a vínem. Ztrácim svojí cenu a už jsem překročilai tu svojí svojí hranici, která je pravděpodobně o něco dál, než ta vaše. Potřebuju pěstí, abych udržela cestu co se klestí. Dívam se do očí svýmu kamarádovi a hlavou mi proletí vzpomínka na nedávnej sex s jeho nejlepším kámošem, o kterým ví, protože nám vlastně uvolnil místo a dopřál soukromí. Dívam se mu do očí a vim, že musí myslet na to stejný, ale mlčíme oba. Prohodíme spolu možná pár slov, nic víc. To, proč se normálně nebavíme, mi vrtá hlavou stejně jako to, co si o tom myslí. Vlastně o tom to vůbec není. Teď jsem do toho zatáhla další postavy. Svět je kurva malej a já si žiju ve velkým tajemství, což mi nemůže vycházet, když se všichni kurva znaj.

Čas je můj kámoš, co řeší moje problémy. Takový ty, co máš uvnitř hlavy. Chci aby tohle období bylo už za mnou.


Svět je divnej.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bliss Bliss | Web | 17. září 2012 v 16:57 | Reagovat

Tak co se týče tohohle, tak jsem na tom tak nějak podobně jako ty. Akorát si z toho moc velkou hlavu nedělám.

2 mentallydisturbed mentallydisturbed | E-mail | Web | 17. září 2012 v 19:15 | Reagovat

[1]: což to já taky ne, ale tohle prostě nebyl nejlepší nápad..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain