Listopad 2012

Neumřu pro tebe

30. listopadu 2012 v 23:54 | mentally disturbed |  Střípky života
Jsem šťasná, a nebo je to jen doznívající pocit z úterního setkání, co bude za pár dní zase fuč? Jsem takovej podivnej tvor plnej nesmyslnosti.

Znásilni mě, můj příteli

11. listopadu 2012 v 9:44 | mentally disturbed |  Střípky života

''K věcem, jichž neznám, horoucně se vinu,
ženu se k cíli, jehož nežádám...''
Francois Villon

Přijala jsem pozvání k Peťovi domů. Kdybych odmítla, byla bych sama proti sobě. Ten večer, kdybych odmítla cokoli z toho, co mi bylo nabídnuto, byla bych hloupá.

Mohou být kluk a holka pouze přátelé? ''Ta holka by musela bejt ošklivá, nebo ten kluk gay...'', měla jsem na jazyku i přesto, že věřim, že každá holka nepíchá se všema svýma kámošema, ani já ne. Tu trapnou větu jsem nakonec spolkla. Ve chvíli, kdy jsme se nějak dostali k téhle otázce, kdybych něco takovýho řekla, vyznělo by to asi takhle: ''Jestli se se mnou dneska nevyspíš, beru to tak, že jsem hnusná, nebo že jsi teplej, vyber si.'' Možná by to bylo zajímavější a dopadlo by to stejně, ale nechtěla jsem ho do ničeho takhle podvědomě nutit. Chtěla jsem, aby mě prostě chtěl, snad abych si dokázala, že kluka, co je snad přesně podle mejch představ, můžu mít i bez toho, abych to dávala najevo. Chtěla jsem, aby měl pocit, že on je ten, kdo to chce víc, a ne, že já nad nim slintam už nějakej ten měsíc a mě má v hrsti už dávno. Nechci ukazovat svoji slabost. A taky jsem chtěla bejt chtěná. Holky jsou divný, nemyslíš?

Proč zarytě bojovat za přátelství a bránit se sexu?
So, rape me, my friend!

Jeho bezchybný tělo teď chvíli patří mně. Mám to, co jsem chtěla. Druhej den se mě zmocnil takovej zvláštní pocit. Jako když dosáhnete něčeho, co jste chtěli a najednou není už co chtít. Jste za tou lepší částí, za vrcholem. A co bude teď. Až se zas uvidíme, ujasníme si, že se ani jeden nechceme vzdávat svobody, ale že je nám spolu fajn. V hlavě zmatek, v srdci prázdno. Nedokážu popsat jak mi je a co cítim. Nikdy jsem to nedokázala. ''Co mezi námi tedy je?'' zeptáš se a já budu mít chuť utýct někam pryč. Nebylo by lepší takový otázky nechat plavat a chovat se spontánně? Takový otázky všechno zničí.
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain