Nekonečný mládí

24. února 2013 v 0:20 | mentally disturbed |  Články
Placebo, lék, co tě možná dostane ze sentimentu. Někdy je hudba vysvobozením, prostředkem, jak se přemístit třeba do úplnýho jinam.

Často, jako každej, přemejšlim o tom, co vlastně chci. Plno lidí, co chce, neví, a to je špatný. Nemít žádnej cíl ani směr, žádnej smysl života. Jakejkoliv. Každej potřebuje něco, co ho naplní. Bez cíle, budete mít těžko dobrej pocit z jeho dosažení. Můj problém je asi někde jinde, než že bych neměla cíle, myšlenky, jak naložit se svym životem, nebo tak něco. Na hovno je to, že se směry, kterýma bych se chtěla vydat směšně rozcházejí.


Nějaký věci jsou už ve společnosti zakořeněný, očekává se od nás, že budeme vést spořádanej usedlej život. Jo i jako malá chtěla jsem mít barák, psa, partnera, parchanta, práci a peníze. BPPPPP. Zajištěná budoucnost, žádný problémy. Ale taky žádnej život a žádný dobrodružství. Přitom k něčemu podobnýmu všichni míříme, i když to nechcem.

Na druhý straně je tu touha úplně po něčem jiným. To, co fakt chceš. To, co podle ostatních možná neni dobrý, to, co ti asi nevyjde. Je to touha si život užít, touha odporovat společnosti a konzumu, protestovat proti usedlosti. Snaha bejt jinej než všichni kolem, možná že snaha někdy až taková, že přemejšlíš jestli to děláš, protože chceš, nebo jenom proto, že se ti nechutí bejt jako ostatní. Jestli to neni jenom směšná póza. Protože pak se uplně míjíš se svou původní myšlenkou, pozérů je tu plno. Víc jak dost. Snaha objevit něco lepšího, než usedlost a stereotyp. Život bez nějakejch pravidel. Sbalit si kufr a stopem odjet do ciziny. Nebo ne, můžeš zůstat ve svým rodným městě. To je fuk. Malej byt, kde si pustíš svý oblíbený desky a sousedi nebudou bouchat bačkorou na trubku od topení. Byt, do kterýho si budeš pouštět přátele a chlapy, na který máš zrovna chuť. Sex, kafe a muzika. Koncerty, fesťáky, zábava, cesty do nikam a zpátky. Jenomže co bude, až si uvědomíme, že na tenhle riot už nemáme věk. Protože nebudou prachy, nebude už šance nějakýho klidnýho života, a jestlis kvůli svýmu zhýralýmu životu ani nedostudoval, seš v prdeli a budeš se maximálně točit u pásu ve fabrice. ''Nepotřebujeme peníze, abychom se dokázali bavit.'' zní moc pěkně, ale pravda je v dnešní době fakt jinde. Peníze potřebuješ k přežití, k životu jich potřebuješ o něco víc.

Takže nakonec to dopadlo tak, že studuju zdravotnickej obor, i když bych se nejradši upíchla v nějakým krámu s hudbou, v čajovně, klubu nebo baru, pořádala fesťáky a koncerty. Protože ty vrátka si nesmíš zavřít, pokud neplánuješ takovej riot, že umřeš mladej v nedožitejch 28. Takže nakonec to dopadne tak, že dodělám školu a najdu si práci snů, vydám se vstříc vší tý usedlosti. Spořádanej klidnej život, rodina, vlčák, kterýho si přeju mít už od doby, kdy jsem byla malej fakan,byt klidně za městem a nakonec ty děti, kterýma si tu usedlost zpečetíš.

Nekonečný mládí. Kurva. To chcem.

Chcem žít co nejdýl, ale proč. Kolik je ve tvým životě dnů, na který už si nikdy nevzpomeneš? Vždyť naše duše jsou tak prázdný. Pozorujte chvíli lidi na ulici. Život je jinde, než v těch dvou mladejch lidech, co koukaj do mobilu v kavárně a nemaj si co říct. Kafe za stovku a nuda s člověkem, co beznadějně přemejšlí, jak přerušit to trapný ticho. Ty jdeš kolem a přemýšlíš, jestli tohle je ten život, kterej chcem žít. Některý dny prostě jen tak zapomenem, nemaj žádnej význam pro budoucnost, pro tebe ani pro nikoho. A my jich chem víc?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ríba Ríba | Web | 24. února 2013 v 1:14 | Reagovat

Ale vole, furt lepší než nekonečný stáří.

2 mentallydisturbed mentallydisturbed | E-mail | Web | 24. února 2013 v 14:28 | Reagovat

[1]: Tak to každopádně!

3 Násilník Násilník | E-mail | Web | 24. února 2013 v 15:49 | Reagovat

neasi, subways jsou fakt lháři
no, připadám si, jako bych čet sebe. jsou to tisíckrát omletý myšlenky a omletý klišé, který se ale člověku, kterej přemejšlí a souhlasí s Palahniukem a Pistolema a dalšíma a nějak se mu dělá nevolno z toho, že by mě dělat tohle a tamto (mimochodem BPPPPP si zapisuju do poznámek, to mě pobavilo) prostě hlavou honit bodou. A stejně tak narazíš na tu pravdu starou fousatou, že východisko není a nakonec podlehneš.
Třeba já jsem teď na pracáku a s maturitou z gymplu s vyznamenáním uplně k hovnu, vyřízenej, odepsanej, závislej an rodičích.
A já se ptám: Není to prostě jen nedostatek odvahy nás, který nakonec zůstanou tady a budou v piči? Není to jen lenost, utrhnout si z pohodlnosti a místo cigár, večírků, prcání, fetování, válení se u kompu a jistoty svýho místečka, kde se můžu vyspat a lenošit, a prostě se zkusit jet někam vydat a najít si to svoje, obětovat tomu nějakej čas dřiny a odříkání? A co teda udělali lidi, který dělaj dramaturgy v klubech, dělaj v rádiích, v dobrejch časopisech, prosadili se psaním, hrajou si na kytaru ve velkoměstech a žijou ze dne na den, lidi v těch kavárnách a krámech s hudbou, proč maj štěstí a my ne?
no, každopádně, stejně to sou jenom kecy, neděje se nic a smrdíme každej na svym místě
p.s. ten článek co sem napsal na blogísek nevztahuj na sebe a neber tak vážně, koneckonců je to zas prvoplánová provokace, sice se mi fakt zved žaludek z toho, na co sem včera narazil, ale tady to má hlavu a patu a názor

4 mentallydisturbed mentallydisturbed | E-mail | Web | 24. února 2013 v 19:14 | Reagovat

[3]: Máš pravdu, je to strach a nedostatek odvahy, co nám brání se vydat jinou cestou než všichni ostatní za tim, co chcem. Nic nemusí vyjít a jsme v prdeli. Tak co budem riskovat?

Jo, vtipný, že většina spisovatelů nedodělala gympl, skvělí hudenbíci neznali ani notu...ale to neznamená, že když jsi na tom stejně, budeš mít stejný stěští. A tak studujem a snažíme se, ale to ti taky nic skvělýho třeba nezajistí.

Nijak osobně si to neberu, i když se v tom možná trochu vidim. Je mi jasný, jaks to myslel, ani jsem si nemyslela, že to bylo mířený na někoho konkrétního. Teď mě zas zajímá, kdo to je. :D

5 Násilník Násilník | E-mail | Web | 24. února 2013 v 19:20 | Reagovat

[4]: přesně, já sem jen troska, ne uspěšnej ani geniální umělec
no přímo na někoho konkértně to mířený taky nebylo, spíš na skupinu blogů na který sem ten den narazil

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain