Muzika mýho života

13. února 2013 v 19:56 | mentally disturbed |  Hudební koutek
Přestože mám ráda hudbu a zajímám se o ni, s lidmi se vlastně o ní bavím vcelku málo, skoro vůbec. Na otázku, co poslouchám, odpovídám podle toho, kdo se ptá. Skoro všechno, různý věci, všechno co se mi zdá dobrý, občas řeknu že se mi hnusí komerce a šity z rádia, nebo opravdu poctivě vyjmenuju kapely, co mi zpříjemňujou život a co mě v poslední době zaujalo. Pokud druhýho odhadnu, že poslouchá Evropu2, má najetou aktuální hitparádu a nevadí mu na to ještě tancovat na diskotéce, tohle téma se snažím co nejrychleji ukončit. Protože jak někdo může bejt tak jednoduchej a nechat si do uší pouštět dokola deset songů, co právě letí, ale za rok si na ně nikdo už nevzpomene, protože je nahradí deset jiných. Vymytý mozky. Někteří lidi ani nevěří, že dnešní hity, někoho zajímat opravdu nemusí. Sama se občas přistihnu, jak zavrhnu kapelu, která se stává více mediálně známou, protože se mi hnusí jejich fanouškovská základna a rostoucí popularita. Jako bych nechtěla poslouchat to, co všichni, protože to, co poslouchaj všichni, nemůže bejt prostě dobrý. Občas je mi takových umělců líto. Když si dobrou muziku najdou špatní lidi, je to smutný.


Tahle doba je ve znamení hudebního nevkusu. To, co je dobrý, má kořeny v hudbě minulýho století, a moderní hudba týhle doby nestojí za nic. Vždyť trvanlivost dnešních hitů je pár měsíců, pak upadnou v zapomnění. Nikdo už je slyšet nechce, už jich bylo dost v rádiu, televizi a na akcích, chceme něco novýho, řve dav vymytejch mozků. Ta hudba postrádá hloubku, vymytý mozky a interpreti žijou ve vzájemný symbióze, ale co, žejeme jen raz. Radši pustim punk ze sedmdesátek nebo rock a grunge z devadesátek, než většinu dnešní muziky.Nechci teď rozebírat to, co poslouchám nejčastěji a nejradši, ale něco trochu jinýho.

Muzika o mým životě

Teď nemyslim ten pocit, kdy si pustíš třeba po rozchodu nějakou uslintanou písničku o nešťastný lásce a cejtíš se jako by byla právě o tobě. Jasně, písničky jsou o životě, jsou jím inspirovaný, ještě aby ses v něčem nenašel (o to víc, když se v nich hledáš), ale když prožiješ text svý oblíbený písničky, je to zvláštní.

Nestalo se mi to jednou - ráno se probudím a v hlavě si přeříkávám nějakej verš, co kurevsky vystihuje včerejší večer, můj aktuální stav nebo můj život. Po chvíli se vzpomenu i na melodii a pak mi to dojde, že jsou to stará dobrá Zvířata. V textech Sto Zvířat se skrývá tolik z našich nudnejch, marnejch a mizernejch životů, kolik by se ani nezdálo. Havran, jeden z těch nepovedenejch vejletů za alkoholem. Nikdy předtím mi ze sebe nebylo takhle blbě.Ten večer se stoprocentně vleze na top trojku mých největších selhání, po kterých jsem se cejtila víc než trapně. Neláskou opilí, to zná většina z nás, přijde mi jako by se to nejdřív stalo a někdo to přesně popsal, jenomže tohle bylo naopak. Ikaros pro chudý, taková krásně melancholická, to, že sem ji prožila může bejt pocit nebo pravda. Charita, vole. A to, že muj život je Erotickej film a režisér je asi sjetej, někdo možná už poznal.. Teď už jenom čekám, kdy je na řadě Oaie Scandala. Nevím, jestli bych někdy poslouchala Ska, kdybych nenarazila na dokonalost v těhlech textech..

Nejdepresivnější songy

  • Nirvana - You Know You're Right, už od doby kdy jsem Nirvanu naprosto zbožňovala, mi tahle píseň přijde napsrosto jiná, než ostatní, jako by v ní bylo víc emocí, a to je možná to, co tě zničí.
  • Nirvana - Endless Nameless, k tý kytaře snad nemusim říkat víc, nebo jo?
  • Depeche Mode - Wrong, když si ji poslechneš ve chvíli, kdy přemejšlíš, jestli si hodit mašli, nebo ne, v půlce písně máš jasno. Tak bacha na to.
  • Vypsaná Fixa - 33 cigaret, zrovna ta, která depresivní vůbec být neměla. Dřív jsem si ji pouštěla když jsem se chtěla uklidnit a odplout od reality. Když si ji pustím teď, připomene mi pocit, kdy jsem ji poslouchala, ale stejně si ji pouštím vždycky, když je mi mizerně, když něco zeseru, nebo když se něco zesere. Ač jsem nekuřák, třicet tři cigaret je přesně to, co vobčas potřebuju.
Jaká píseň se zdá nejdepresivnější vám?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Enitas Enitas | Web | 14. února 2013 v 0:19 | Reagovat

Who needs a reasons when you've got heroin? Skvělej Trainspotting design!

Dneska dost lidí poslouchá jen cool rádiové hity... a já jim to neberu, jejich věc. Jen je trochu lituju. Nejdepresivnější song? Mm.. možná Perfect day od Lou Reeda nebo Don't cry od Guns n' Roses. A od Nirvany by se jich samozřejmě našlo hodně.

2 n n | Web | 15. února 2013 v 21:42 | Reagovat

se zajímavejma lidma si člověk o hudbě povídat moc nemusí, protože už je od pohledu jasný, že je ve stejnym gangu, s lidma nezajímavejma se o tom bavit člověk nechce... hm.
nejdepresivnější je gloomy sunday ve verzi jak původní, tak od christian death a je to sakra pekelně nevoriginální, protože za hromada mrtvejch, co to poslouchala při svejch sebevražednejch chvilkách, to asi taky brala jako nejdepresivnější píseň.
Pak taky nick cave a jeho o childern, navíc v kombinaci s dojemnejma scénama z heryho potra, to pak člověk řve klidně pět hodin v kuse.

3 Jane Jane | E-mail | Web | 17. února 2013 v 13:21 | Reagovat

Je fakt, že 33 cigaret je jedna z nejdepresivnějších písniček, co znám – ale u mně je to zejména kvůli vzpomínkám. (Byla to nejoblíbenější písnička mojí "první lásky".) Ale depresivních songů je spousty. Třeba Hurt (od Johnnyho Cashe). Je to zlý a Všechno je naopak. Self Esteem a Gone Away. Klasiky jako Love Will Tear Us Apart a vlastně všechno od Joy Division. Taky Cure a Nick Cave nemaj snad jedinou optimistickou písničku. Over And Over od Morcheeby a Alkoholka od Zakázanýho Ovoce. A z všech nejhorší je Helmut v léčebně. (Právě jsem sem přepsala téměř celej svůj DepkaList, co mám v mobilu. Haha!)

4 mentallydisturbed mentallydisturbed | E-mail | Web | 17. února 2013 v 14:42 | Reagovat

[2]: S tím začátkem máš pravdu. O Gloomy Sunday jsem slyšela. Myslim, že na pochmurnosti jí přidává hlavně její příběh.

[3]: Musím ti pochválit tvůj depkalist. Já žádnej nemám, protže se v depkách nerada topim :D A na každou depku je dobrá jiná písnička. Stejně, nejdepresivnější, když si na dně, je, pustit si něco veselýho, nebo něco, co ti připomíná chvíle, kdy ti bylo nejlíp.

Joy Division mě napadli samozřejmě taky, sami o sobě maji už takovej pochmurnej zvuk. Cashe mám ráda, ještě bych přidala Personal Jesus a God's gonna cut you down..Depresivních písní je spousta, to je pravda.

Díky za reakce :)

5 Lucyje Lucyje | Web | 17. února 2013 v 15:13 | Reagovat

(Huu, tady jsem dlouho nebyla.)

Depresivní pro mě byly vždycky staří dobří Joy Division, klasika. A poslední dobou The Horrors, třeba taková I Only Think Of You. Je mi z ní smutno.. ale tak nějak..krásně.

6 Greg Freak Greg Freak | E-mail | Web | 16. srpna 2013 v 8:00 | Reagovat

Dobrej článek a dost s tebou souhlasim. Ale znám jen málo lidí, co poslouchaj to co já(v podstatě nikoho). S tou Nirvanou docela souhlasim, ale krom toho mi přijde asi nejdepresivnější Alice in Chains-Down in a hole nebo Alice in Chains-Angry Chair

(Jo vim, že komentuju po dlouhý době, co byl článek napsán, ale na tenhle blog jsem narazil nedávno a nemohl jsem si odpustit to okomentovat =D )

7 mentallydisturbed mentallydisturbed | E-mail | Web | 16. srpna 2013 v 12:10 | Reagovat

[6]: Jo článek je to starší, tak jsem si ho znovu přečetla a můžu říct, že je v podstatě z velký části stále aktuální. Nedávno jsem potkala člověka, kterej mě dost překvapil svým hudebním vkusem, přes jeho rozmanitost se dost shodoval s tím mým. Občas potkáš nekoho kdo má pár stejných oblíbených kapel, ale tohle bylo jiný. Poslouchal kapely všech žánrů, některý nejsou moc známé a oblíbený a jejich tvorba se nezalíbí každému. připadala jsem si jako by mi prolezl statistiky na last.fm a chtěl mě tím ošálit :D Akorát vim, že on ke všemu přišel možná dřív než já.

8 Adri Curly M Adri Curly M | Web | 21. prosince 2013 v 1:04 | Reagovat

Radiohead - No Surprises a Creep

9 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 21. září 2015 v 16:18 | Reagovat

Já se s lidmi bavím o hudbě poměrně ráda, a to vážně nejsem ten typ, který potřebuje měnit oblíbené písně každý týden, ale přijde mi, že oni se spíše nechtějí bavit se mnou.
Co se týče Nirvany...já jí vlastně ani moc poslouchat nemůžu, protože když nemám depku, z jejich písní ji dostanu. Ale přesto je mám hodně ráda.
No, písně na depku přímo nemám, ale když jsem do toho spadla naposledy, neustále dokola jsem poslouchala House of cards od Scorpions. Je tam i naděje, takže to zase tak depresivní není, ale hrozně mi to pomohlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain