V duši nemám bolest, já v ní nemám vůbec nic

13. února 2013 v 18:28 | mentally disturbed |  Střípky života
Je jedna ráno, čtvrtek. Tenhle článek stejně začnu tim, že se zase od někud někam vleču. Jo, mám před sebou asi tři kiláky. Poslední bus mi dávno vodjel. Vlastně mi bylo jedno kdy jede, protože určitě jel dřív, než se mi chtělo oblíkat a odcházet. Při podobnejch cestách domů se nejlíp přemejšlí,a to já miluju, přede mnou nekončící a kurevsky rovná silnice, sem tam projede nějakej taxík. V uších stará dobrá Fixa, Iggy, Pixies a tak. Je to divný, posloucháte muziku, co jste poslouchali před léty, protože vám to tu dobu připomíná a je vám skvěle, ačkoli vám v tý době třeba vůbec nebylo ani zdaleka tak fajn jako je teď. Jako byste nechtěli dát prostor přítomnosti. Čím si budem připomínat tyhle časy? Den, co právě skončil byl dosti zvláštní, takovej pochmurnej den doprovázenej pocitem nasranosti, kterou nakonec obrátíte proti sobě abyste nebyli nepříjemní na ostatní a jdete se sportovně oddělat. Pak přijde večer, kterej si ani nezasloužíte. Celej ten den zachránil a vytáhnul ještě nad ty ostatní dobrý a průměrný. Někdy bych chtěla mít jasno a někdy si radši plavu v tom pocitu, kdy nevíš, na čem seš a tak si můžeš ještě představovat všechny ty scénáře a doufat v ty dobrý. Je mi skvěle, můžu říct.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eleanor Eleanor | Web | 13. února 2013 v 20:11 | Reagovat

Jo, scénáře jsou někdy fajn...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain