Březen 2013

Cesty bez cíle

16. března 2013 v 0:38 | mentally disturbed |  Střípky života
jak čekání na godota.
Nesnesitelná těžkost bytí. Je to k zblití.

článek č. 26424252

10. března 2013 v 16:37 | mentally disturbed |  Střípky života
Po přečtení knížky Všechny moje lásky od Hornbyho,
při poslechu Krchovského a Psích vojáků,
existenciální deprese.

čekání na smrt
Žiju v baráku, ve kterým nechci žít. Nežiju tak, jak bych chtěla žít. Matka je pro mě člověkem, kterej mi ukazuje, jak nechci dopadnout. Ukázka nenaplněnýho života, smůly lepící se na paty i neschopnosti se ze sraček vyhrabat a o to spíš se do nich potápět hlouběji. Naše večerní rozbroje nikam nevedou. Ještě se rozhodne o tom, co bude dál. Vyprávějte mi o tom, že máte problémy doma.

Jako by se ve mě nashromáždila všechna ta nespokojenost s prostředím, ve kterým vyrůstám, a přišel čas s tim něco udělat.

Čumim do blba, piju litry kafe a litry čaje a poslouchám muziku. Setřu schody, po kterých nikdo nechodí a pustim si zase muziku, udělam si kafe a čumim na netu po brigádách. Nikde nic. Ani na teď ani na léto. Zdá se, že najít dobrou brigádu na netu, je asi opravdový umění. Každopádně si hodlám na léto něco solidního najít. Snad mi vyjde kemp s ubytováním, kde strávim červenec. Chci vypadnout aspoň na chvíli. Musim se do toho života nějak vložit, hejbnout se sebou, hejbnout s budoucností.

Pak za sebou zavřu dveře, vyjdu na ulici a je fajn.

Minulej tejden, napsal mi P., jestli se nechci stavit na večer. No jasně že chci. Jsem sice mrtvá ze zápasu a tříhodinový cesty tam i zpátky, ale už jsme se dlouho neviděli. Neodmítnu. Říkala jsem si, že jsem na něj zrovna myslela, když mi napsal, ale pak mi došlo, že na něj myslim snad každej den, občas se mi o něm i zdá a občas dokonce v tom snu naposlední chvíli odmítnu sex s někým jiným právě kvůli němu. Jsem zamilovaná, tak zamilovaná, že mi rostou křídla na zádech. A nebo je to jenom převlečenej sexuální chtíč. Jsem někde, kde jsem si ani nepředstavovala, že bych někdy mohla bejt. A právě proto se cejtim přesně tak, jak jsem si myslela, že se budu cejtit. Dosaženej cíl a už neni čeho dosáhnout. Přesto mě to pořád baví. I když když jsem se vláčela domů od P. poprvý nebo podruhý, ten skvělej pocit byl stokrát silnější. ''Půl dvanáctý, už ti to ujelo.'' - ''Jo skoro před hodinou, to je fuk, ráda se projdu.'' Kdo chodí 4 kiláky kvůli sexu. Já.

''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain