Houslista pod rozjetým vlakem

14. dubna 2013 v 23:43 | mentally disturbed |  Střípky života
Přestali jsme se řídit nikdy nevyřčeným a nepsaným pravidlem, myslím, že to oba víme. Sedíme na zastávce a stejně jako vždycky si přeju, aby měl ten autobus aspoň malý zpoždění. Pak odjedeš a já se nepřítomně dívám, jak odjíždíš někam jinam. Jsem tam, kde jsem ještě asi nikdy nebyla. Jsem ztracená ve svejch citech, který nemam. A tak si zacpu uši a Márdiho texty zapadaj do kontexti aktuálního citovýho rozpoložení. Jakovždycky. Usmívám se a kolemjdoucí na mě blbě čumí. Vim, že už se pohybujeme na linii sinusoidy směrem dolů, ale snad tam ještě nejsme.

Jazyk mi leze z úst a hlava se mi točí
nemohu snést ten pohled, pohled vlastních očí
a stísňující, neodbytný pocit viny
- já nejsem já. A nejsem ani nikdo jiný

J. H. Krchovský - Chci ještě chvíli
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 WildChild WildChild | Web | 15. dubna 2013 v 11:04 | Reagovat

To znám. To sezení někde a pohled, který je na ostatní lidi buď moc depresivní se slzama kapajícíma úplně všude a nebo, až moc rozesmátej.

2 Eleanor Eleanor | Web | 15. dubna 2013 v 14:23 | Reagovat

To mi připomíná mě...

3 Solomon Rispolo Solomon Rispolo | Web | 16. dubna 2013 v 16:38 | Reagovat

V tomhle případě jsem býval já ten odjíždějící. A nesnáším ty zkurvený autobusáky, průvodčí a všechny lidi ve vlacích a všude tak nějak obecně, jak každého sondujou.

4 Bliss Bliss | Web | 19. dubna 2013 v 14:44 | Reagovat

Mně to svým způsobem připomíná sebe taky.
A je to hezky napsaný :)

5 mentallydisturbed mentallydisturbed | E-mail | Web | 3. května 2013 v 22:32 | Reagovat

Je zajímavý, že se v tom všichni vidíte, na to, jak je to poměrně emočně přepálený.
[1]:[2]:[3]:[4]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain