Květen 2013

Chlastám hořký černý kafe z hrnku bílýho

18. května 2013 v 17:15 | mentally disturbed |  Střípky života
Nevím co se sebou, nevím kde sem a nevim, kde se hledat.

hovno - řůže










Snažím se vytáhnout svý kámoše na zatraceně skvělý akce, ale často marně, sere mě to. Pak přemejšlim o tom, kde je chyba, že spolu nesdílíme stejný nadšení. Když s některejma sedim v trávě, v literce, nebo se houpu pod podiem v klubu, divim se tomu, jak jsme jiný a že to, jak moc si rozumíme si občas spíš namlouvám, než aby to tak opravdu bylo. Přesto když jsem tohle teď napsala, přijde mi že jim křivdim, že jsou to zase mý (už jen občasný) misantropický nálady. Zase spolu pujdem a zase si to užijem.

Jsem si zcela vědoma příčiny mý pokleslý nálady posledních tejdnů. Hnout se z místa, nebo ne. Nemám tucha, co je v týhle mizerný situaci lepší. Zeptala bych se, jak na tom jsme, co bude dál a proč naše komunikace končí v neosobních frázích, ale jsem takovej srab, že počkám, jak se co vyvine; až to zachrání on. Protože vypsanou fixou Ti píšu slova, který nikdy nebudeš vidět, a dál to asi znáš. A tak to je vždycky. Čim delší ticho je, tim těžší je do něj promluvit. Zab' mě. Zase čekam, co se bude dít. Díky stejným zájmům ho zas vidim a taju nad jeho úsměvem. Zdaj se mi upocený perverzní a snad i lucidní sny, a tak mi přijde, že bych si měla strčit hlavu do pračky, křídla mi rostou na zádech. Zdaj se mi takový sny, že se ráno budim úplně vyčerpaná, nebo nasraná. Zdaj se mi sny, jako bych jela na drogách. Ale já přitom omezila barovou turistiku na minimum, ušetřený prachy stejnak nikde nejsou. Prodávám atlas, co jsem jednou omylem ukradla ve škole a přepočítávám si, na kolik mi získaná částa vyjde piv. Ne těch, co teprve vypiju, ale omlouvám si tím prachy utracený za chlast v minulosti. Mý kámoši jsou alkoholici a na to já nemam prachy. P., řekl, že sere na hospody a mě to přišlo jako dobrej nápad, nikdy předtim mě to nenapadlo, ale asi na tom něco bude. Na tý hospodský židli jsem za poslední rok seděla víc než dost, párkrát sem se zbořila tak, že jsem se ráno divila, že ještě jsem a začla mít odpor k mý morální kocovině takovej, že jsem se i začla hlídat v množství vypitýho alkoholu. Ty bezúčelný knajpy prostě vynecham. Opřela jsem se do toho a letos si vydělam na celoroční žití, vole. Příští rok zmizim na prázdniny do Kanady, nebo tak. Letos budu makat a chrápat pod stanem, nebo pod stromem, což vlastně taky budou fajn prázdniny.

A tak mi řekni, co je lepší, vlas v jídle, nebo jídlo ve vlasech.
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain