Tragikomedie bez konce

6. července 2013 v 23:12 | mentally disturbed |  Střípky života
Lidem prodávam teplý párky. V jednu v noci, když lidi už nežerou, máme padla, a tak rozebereme konstrukci stánku a mohutnej týpek v červenejch gatích na bicyklu nám to zaparkoval do friťáku, protože byl nalitej jak cyp, nic se mu nestalo, a když mu došlo, že si s ním fakt povídat nebudu, nasedl a zmizel s kolem někam do tmy. Vlečem se městem, já poměrně okružní trasou dorazím domu, padnu do postele, ráno se zní dostanu, nasednu na kolo, odpoledne se sťatá pár pivy svalím do postele, v noci vstanu, jsem celou noc vzhůru a ráno se rozhodnu že asi nebude nejlepší nápad před odjezdem na brigádu nespat, a tak si na dvě hodky lehnu. Ráno zabalim jídlo a pár hadrů a sedam na bus, co mě veze někam, kde jsem ještě nevystupovala a tak doufam, že mi v zastávce na znamení zastaví i bez mýho znamení, protože fakt nemam tušení, kdy bych měla jako něco znamenit. Dojela jsem. Povedlo se mi hned první den zaspat. Taky se mi podedlo okrást se na Němcích, ale taky dalším Němcům prodat desítku budvar, kterou vlastně ani nechtěli, za pade. Místo dvojitýho ruma, připravim dva dvojitý rumy, a pak mi dojde, že mi to vůbec nemyslí, a čim to asi je, fakt nevim. Jestli už mam vychlastanej mozek nebo co. Praskla mi huba v koutku, přísahala bych, že jsem si do huby nic nepříměřeně velikýho nestrkala. Třetí den, noc, z nebe provazy vody, blesky, hromy. Píše mi P., napsala jsem mu o bouřce a už jsem byla odhodlaná napsat, ať přijede, že spim na chatce sama. Pak jsem ty písmenka smazala a říkam si, že si to nechám na příležitost, kdy to všechno bude trochu reálnější (nebo realizovatelnější, nevim). Pak se objevim v mým městě a končim v hospodě, do který nakonec P. už nešel, a já se přistihla, jak mě to trochu mrzí. Pár piv nalačno mě skoro položilo a tak se potácim domu za roh. Mam hlad jak vlk a chce se mi spát, takže málem sežeru sušenky i s obalem a padnu do postele.

Apokalyptický nebe dnešnímu dni dodává tu pravou atmosféru. Beru sousedce psy a vlečem se ulicema a pak parkem skoro až za město. Cestou zpátky zdravím toho, co nás před pár tejdny zachránil před naší blbostí, umrznutím ve spánku v potocích vody proudících na letištní ploše. Psi jsou vděčný za to, že se koukli zas ven, já vlastně taky, a pak mi nezbývá nic jinýho než podnapilou sousedku dovéct do obchodu za rohem pro další čtyři litry tekutý pravdy. (Ne, nechci si povídat s prodavačem, no kurva pojď už, nebudu tu čekat do zejtra).

Čtu Kingovu povídku, protože ho čte P. a má ho plnou knihovnu. Čtu Rudiše podruhý, protože mě to fakt baví. Čtu Krchovskýho, protože se v tý depresi, prázdnotě a v bodě mezi bytím a nebytím občas nacházim víc, než kde jinde, a čtu Bukowskiho, protože syrová uchlnost je moje. Knížku, co jsem si pujčila v knihovně ze seznamu k maturitě, jsem nakonec vrátila druhej den zpátky do knihovny, třeba dostane šanci ještě někdy jindy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bliss Bliss | Web | 10. července 2013 v 19:13 | Reagovat

Vlastně tak úplně nechápu, proč vůbec existujou nějaký zastávky na znamení, když to můžou bejt úplně obyčejný zastávky. Člověka to akorát pak víc stresuje, když ví, že má vystoupit na takový znamenitý zastávce.

2 mentallydisturbed mentallydisturbed | E-mail | Web | 11. července 2013 v 14:24 | Reagovat

[1]: No aspoň se nestaví v každý prdeli, ale když máš vyskočit z busu někde v lese a netušíš kde, tak je to fakt na nic :D

3 Zebra Zebra | Web | 12. července 2013 v 16:42 | Reagovat

haha, jo, sobota byla ultra apokalyptická, přesně to jsem říkala, když jsem se vzbudila na parkovišti na rokáči a vypadalo to tam fakt jak po armagedonu. :)
čtu bukowskiho, protože mi ho dal můj milý, jakoby je to jedna prasárna pořád dokola, zas tak dobrý mi to nepříjde, ale dobře se to čte a taky mi to sedí no..

4 n n | Web | 20. července 2013 v 12:38 | Reagovat

jak všichno píšou o tom, kde maj jakou práci, mam z toho trochu divnej pocit. myslela sem, že zrovna blogeři jsou povětšinou ta nepracující cházka.
bukowskiho čtu jedině na půdě katolického internátu.

5 mentallydisturbed mentallydisturbed | E-mail | Web | 22. července 2013 v 15:11 | Reagovat

[4]: Jelikož je všechno podřízeno penězům, bez kterých nemůžeš ani zevlit ve svým městě, většina lidí se někam upíše. Co se dá dělat

6 Danielle Danielle | 22. srpna 2013 v 22:36 | Reagovat

Píšeš to pro sebe aby si se svěřila a vypovídala se nebo pro nás? Pokud pro nás radši bych viděla třeba názory na dnešní svět moc sem toho od tebe zatím nepřečetla ale k čemu mi bude, že vím co si dělala po  tom co si vstala z postele.Vím když mě to nezajímá nemám to číst ale přijdeš mi, že tvoje názory by mohly být zajímavé :)

7 mentallydisturbed mentallydisturbed | E-mail | Web | 24. srpna 2013 v 15:59 | Reagovat

[6]: Nejspíš Tě zklamu, ale z velký části pro sebe.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain