Srpen 2013

sin (x)

24. srpna 2013 v 20:27 | mentally disturbed |  Střípky života
Táhnu se ulicí mýho města a vlastně nedělam nic jinýho, než jsem dělala dřív. Čumim na lidi, na jejich prázdný životy. Na lidi sedící v kavárně na náměstí, kde maj to nejdražší kafe, nejdražší džus, vodu. Přišli si sem sednout, aby si neměli co říct, aby předstírali, že pozorují okolí, žmoulali ouško šálku, olízli lžičku, prohodili pár vět o počasí, zaplatili, a pak si řekli, jo dneska to bylo fajn, musíme dát zase někdy kafe. Naprostá bezvýznamnost a prázdnota se skrývá v jejich očích. Přemejšlíš o smyslu života, kterej nenacházíš a tak se ti vtírá myšlenka, že můžeš udělat vlastně cokoli, když na ničem nezáleží, všechno jednou zasype písek, prach, popel. I tebe, i tvý vylhaný idyly. Život mi nepřijde tak úžasnej, přijde mi smutnej a nespravedlivej, v týhle posraný situaci, na kterou jsem sama.

Zvedám pulitr v hospodě, jenž je něškolik set kiláků od mýho města. Objevila jsem se tu zcela spontánně, náhle a nečekaně. Sbalim pár hadrů na cestu a pár hadrů do práce a zmizim. Cizí pokoj, cizí město, na pozadí hudba mýho srdce. Nevěřila jsem, že někdy potkám člověka, co poslouchá Topola, Kryla a taky SOAD, WWW, starou Fixu a spoustu jinejch interpretů, co nemaj nic společnýho, až na to, že jsou bezvadný. Natáhnu do plic vzduch, co voní mátou, jasmínem a pálenkou. V mírným alkoholovým opojení jsem strávili příjemný obohacující dny v městě hříchu. Všechno je si tak blízký, až se toho mam respekt. Všechno souvisí se vším. Vzpomínka, úsměv a pohled a uhnutí pohledem jako útěk před trapným střetnutím.

Byl pátek a já opět tam, kde trávim v létě většinu pátečních večerů a volných dnů. Panák, panák, pivo a panák, panák a můj prázdnej žaludek. Hraje živá hudba a já se ploužím s O. Proč. Mohla bych to pojmenovat Nekonečnej příběh večerů, po nichž nepřichází rána. Tohle by nešlo, holka, musíš s tim skončit, ale ty se s tim vezeš dál, konce necháváš otevřený, protože střízlivá říkáš ne a opilá si nejsi jistá. Přestože je ti jasný, že tohle nechceš, tak nejseš schopná s tim definitivně nekompromisně seknout. Toužím po uspořádaných myšlenkách. Táhnu se ulicí, netáhnu se ulicí, táhnou mě ulicí, nebo jak to vlastně bylo...
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain