Září 2013

Kdyby bylo nebe blízko, kdyby bylo nebe o trochu níž

22. září 2013 v 23:59 | mentally disturbed |  Střípky života
Už nějakej ten měsíc se cejtim stejně. Stav blížící se zdevastovastovanosti, sebeznechucení a duševní prázdnoty přemnožený ne nekonečno se těžko popisuje. Pokleslý nálady léčim hudbou; sluchátko, co ti hraje do jednoho ucha, neni ale žádnej lék. Když seš kráva a při flámu ztratíš sluchátka, co hráli fajnově, hovno fajnově, uplně skvěle. Když seš kráva a zase dopadneš jako naposled a je ti ze sebe na poblití, další jó je mi s tebou fajn, ale vlastně ne, já si chlastem a tvojí (nebo možná i číkoliv jinou) přítomností léčim svou trýzeň. Mam nutkání už konečně zrekapitulovat uplynulej rok, jakoby bez toho nešlo začít líp. Na stejným místě, se stejnýma lidma nejde začít novej život.

Chci ji ze sebe setřást, stojí mi v cestě - minulost - zakousla se mi do nohy a trhá, trhá, a nemá nikdy dost. Chci ji ze sebe setřást, stojí mi v cestě - přítomnost- zakousla se mi do nohy a trhá, trhá, a nemá nikdy dost. Chci ji ze sebe setřást, stojí mi v cestě - budoucnost- zakousla se mi do nohy a trhá, trhá. a nemá nikdy dost. (WWW - Tikající Muž)

Dobrej život je někde mezi dobrým kafem a dobrým sexem s dobrým kámošem. Ale z toho už zbyly jenom vzpomínky, matný vzpomínky na pocit. Dneska už je to tak daleko, že se to nade mnou vznáší jako obláček kouře, co bude zachvíli pryč.

Červený světla aut, jedoucích do města, bílý těch, co ho opouští, studenej vítr v zádech, jemný mrholení a nekonečnej dlouhej chodník, co pronásleduje silnici jistejch 5 kiláků a vede skoro až ke mně domů. Podzim. Táhnu se tou cestou snad jako bych čekala, že potkám sama sebe, když jsem tudy šla před rokem a věděla jsem, že tudy půjdu za měsíc zas. Táhnu se tou cestou, jak kdybych se chtěla utopit v tý pokleslý náladě, zoufalosti a marný snaze. Zoufalost ze mě přímo srší, když si promítnu všechny mý marný snahy, marný pokusy o jakýkoliv setkání. Chci Tě, kurva, ale nedokážu tohle přiznat nahlas, na to koule nemám. Svůj stav bych definovala jako naprostou zaseknutost v bodě nula, dobře, možná kousek nad ním. Jediným vysvobozením mi může být návštěva tvý postele.
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain