Říjen 2013

Vzbuď mě, až mi dnesou další pivo

23. října 2013 v 16:52 | mentally disturbed |  Střípky života
úterý
Vedu válku pod stolem s J. rukou, co dobývá mý stehno. Né vole klídek, si opilej a já zachvíli oplilá budu taky, takže žádný píčoviny. Kor když si toho všimla V. a začla se tlemit tak, že si našeho tajnýho boje všiml celej stůl. Přišlo mi to vtipný, protože nejspíš se to samý, nebo něco podobnýho odehrálo, když jsem do sebe naklopila víc vína já. Jasně že jsme měly prohozený role. A vlastně ani nevim, jestli se to vůbec stalo. A co nevim, to se nestalo, jak říká O. Někdy by fakt bodlo, kdyby měl pravdu. Když jsem zmizela z tý knajpy a mířila dom, O. mi napsal, ať se stavim na další pivo. On už jich má v sobě možná víc než já, ale nemyslim si, že bych se nedokázala opít ještě víc než on a přespat v hospodě, co je za mým barákem. A tak teda nikam nejdu. Je úterý a věci co si nepamatuju, se staly, týhle proklatý teorii nevěřim, du spát. Ještě párkrát se vyvlíknu a pak ti dam zase šanci mě opít a sobě šanci dokázat (si), že mam svý vědomí pod kontrolou.
pátek
Beru kolo a zmizim, naleju do sebe desátý pivo, loknu si skotský, za břicho se popadam, kouknu na hodiny, ráno vstávam kurva, i když se pátek před pár hodinami proměnil v sobotu, sednu na kolo a mířim domu, s úderem třetí ranní leham do postele. Po chvilce mi zvoní budík, sedam na kolo a jedu. Dorazil i P., jsem ráda, ale už mě to tolik nedostává jako dřív, sednu na kolo a jedu domu.
čtvrtek
Chčije a lidi se tísní pod podiem. Někteří dorazili jenom proto, že tam šli jejich kámoši a ti tam šli, protože tam byli chlastat s kámošli loni. Tyhle akce se sponzorem a vstupem zadarmo jsou lákadlem pro studenty, ne kvůli hudbě ale kvůli tomu, že je to příležitost se zase někde vožrat, a navíc ještě ve všední den. Přesto někteří dorazili si poslechnout Horkýže a tancovali a zpívali chcanec nechcanec.
pátek
Svetr. Ještě ho mám, je to už dva roky. já jeho, on můj. příště až se uvidíme, tak si je konečně určitě vyměníme. Nebo ne?
neděle
Ve snu jsem si uvědomila svý snění, ale pro nejistotu toho, jestli má tohle šanci se ještě někdy stát, jsem nechala ten drým dál plynout. Ještě večer jsem sfetovaná timhle snem. Venku je malebnej podzim. Stromy ztrácej žlutý listí, na nebi je jenom pár osamělejch bílejch mraků a slunce má ještě sílu. Vítr skoro nefouká. Já ještě sfetovaná timhle snem se večer vydávam na stezku za městem na bruslích, kde zírám na to nebe, chvíli je růžový, a pak fialový. Můžu si pustit Creep od Radiohead a je mi fajn. Při pohledu na poslední dnešní paprsky slunce a to tmavě fialový nebe mi dojde že žádný drogy ani nepotřebuju. Pak slunce zapadne a já frčim domu na těch bruslích skoro potmě.
neděle
Opojující počasí vydrželo do dalšího tejdne a tak jsme vyrazili na vejšlap s P. a J. Večer jdu zapít O. narozky, pak sednu na kolo, dvakrát šlápnu a sem doma a mžouram na pejpr, písmenka se pletou, utíkaj, rozdvojujou ale přesto si je poskládám do slov a do vět a další den ve škole mi učitelka skoro řekne, že když se takhle připravím k maturitě, odmaturuju, tak jo.

Můj život je teď neucelenej, jenom sled náhodnejch po sobě jdoucích nenavazujících okamžiků. kdybych chtěla popsat poslední měsíce, bylo by to jako skládat puzzle, který do sebe ani nepasujou. Jsou z různých krabiček a polovina jich chybí. Jediný co poslední měsíce spojuje jen pivo, smířenost s mou zaseknutostí a touha udělat něco velkolepýho, takže krom alkoholu nic hmotnýho a uchopitelnýho. Tohle období mi přijde neskutečně prázdný a nicotný, přestože se občas bavim. Zatimco minuty se neskutečně vlečou, roky potají ubíhají. Odmítam slavit další narozeniny. Maximálně se omámim alkoholem na zahnání smutku.

Demented Are Go! - shadow crypt

''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain