Vo tom stejnym

8. prosince 2013 v 20:00 | mentally disturbed |  Střípky života
Je třeba dožít tuhle kapitolu.
Jsou dvě ráno, přetáčim se v posteli ze strany na stranu, když zavřu oči, pod víčky stále kmitají. Muj mozek přemítá nad píčovinama, nad mojí minulostí a nad významem toho všeho. Nic. Minulý noci patřily zběsilým snům, co nemaj vysvětlení. Ale možná si nějaký souvislosti můžeme domyslet. Jsem zaseknutá v loňsým roce, kterej podstatně ovlivnil směr mýho života. Přeskládala jsem si trochu hodnoty. Byl to zvláštní rok. Plnej extrémů a pádů na držku, ze kterých jsem si chtěla vzít ponaučení, ale přesto se mi podařilo padnout na držku na tom stejným místě znova a o to s menší elegancí. Vypíčila jsem si proirity. Je jedno, že se nebudu ubírat přesně tou cestou kterou bych chtěla, jde o to, aspoň trochu změnit směr. Poznala jsem spoustu nových lidí, co ovlivnili muj život.

Devatenáctej rok mýho života začal dnem, kterej se vleze na top desítku nejhorších dnů v mym životě. Až do svý poloviny se vlekl v sametový extázi, druhou polovinu jsem prožila jako zlomená existence, co si hraje na hrdinku, ale nejradši by se vybračela nějakýmu týpkovi na rameni, nebo aspoň do tý chvíle než si uvědomí, jak by to bylo trapný.

Čumim do stropu a do zdi a je tma. Myšlenky se zběsile honí hlavou.

K tomu, kdo by se mnou chtěl trávit čas a je na mě milej a ochotnej udělat mnoho, se chovam jak čubka a po tom všem se mu nedokážu podívat do očí. Dlužim mu tolik omluv a snažím se to vynahradit tim, co to nevynahradí. A je mi trapně. Ví o mě toho tolik, že se divim, že se ke mně ještě hlásí.

Toho, kdo mě chce vidět a vojet mě z nudy a nedostatku sexu, vidět nechci a přestože máme podobnej problém, nechat se vojet taky nechci.

Ten, koho bych chtěla v posteli, mě v posteli už nechce. Sedíme vedle sebe a přesto jsme si už tolik daleko. Proklatý ticho přeruší občas nějaká věta, taková věta, co si řeknou lidi, co se potkaj po pěti letech na náměstí a netuší, co by si měli říct, protože o sobě skoro nic neví. Ne, vždyť to neni zas tak dávno, co jsme leželi naposled vedle sebe. Nesnášim se za to. V jeho pohledu hledám ten střípek zájmu, ten kousek chtíče, nenacházím v něm však nic. Možná je to tím, že jsme si už nebyli v poslední době dostatečně blízko, nebo snad, tam už nic není. Zato moje oči sřší marností a zoufalostí.

A tak do sebe radši naklopim pár panáků. S tím kdo by se mnou chtěl trávit čas, před barákem toho, kdo by mě vojel z nudy, na zapití smutku.

Kurva holka, tak se rozhodni, jestli půjdeš zpátky, nebo jinam.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

all you need is

love
fuck

Komentáře

1 Jane Jane | E-mail | Web | 10. prosince 2013 v 19:47 | Reagovat

Jinam je lepší, zpátky to nikdy nemá cenu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain