Svoboda je jinde

13. ledna 2014 v 0:14 | mentally disturbed |  Střípky života
''Teprve když ztratíme úplně všechno, jsme skutečně svobodní'' - Ch. Palahniuk (?)

Nic mě tady nedrží. Možná pár lidí a věcí, pro který by mělo smysl se vrátit, ale ne kvůli nim nikam nezmizet. Lednička je prázdná, a tak plnotučná hořčice je přijatelnou pomazánkou. A když si osolim kafe, do kterýho jsem vrazila poslední mililitr mléka, dojde mi, že poslední cukr brzy nedojde, ale už došel. Byt, co hnije v létě a hnije i při teplý zimě, nemám ráda tak, jako svou schopnost s tim něco udělat. Pořád jsem tu a čekám na tu poslední kapku, co mě přiměje k tomu, že zabouchnu dveře zvenku a nějakej čas odpluju do úplnýho jinam.

Když se napiju počítám schody, co vedou k mým dveřím, abych ráno posoudila, jestli jsem se opila moc a nebo jen trochu. Byla jsem tam kde jsem si přála bejt, byli tam ti, koho jsem tam chtěla. Možná proto jsem tam byla a možná proto tam byli. Vedu další války pod stoly s rukama na stehně. Vlastně ne, jen rezignovaně sedím a přemejšlim o všem, že nic mi v ničem nebrání. Poslední rok žiju rokem minulým, a to ovlivňuje snad všechny mý kroky.

Čekala jsem, co se stane rok poté, co to začlo, jestli to náhodou nebude po půlroční pauze zase pokračovat. Ne, nic se nestalo. A tak čekám, čekám a nic se neděje. Těžko si někoho pouštím k tělu, protože nechci, aby se stal obětí mýho osamění. Ale tak jako každá zamilovanost a zamilovanost do tělesnýho kontaktu někdy vyšumí, snad někdy vyšumí i tenhle pocit, co mě vrací o rok zpátky a neustále mě nutí k tomu se litovat. Zbylo z toho přesně to, co ze všeho. Na ten pocit si už nevzpomínám, zbylo mi pár vět, co jsem si kdysi napsala, o tom jaký to bylo, a zbylo mi pár představ o tom, jak jsem se asi tehdy cítila. Nic už neni tak živý.

M., je třetího a třetího minulej rok jsme se taky viděli, ne? A mezitím asi jenom jednou, no možná třikrát. Přitom to nebylo to, na co jsem čekala. Jeho číslo jsem ztratila a po několika týdnech našla v knížce Všechny moje lásky od Hornbyho. To už bylo pozdě na výmluvy. Navíc v tu dobu jsem bojovala na jiný frontě. Teď, když jsem ale přišla domů měla jsem chuť mu napsat, ale pak mě to zas přešlo. Spíš bych napsala P., že jsem moc ráda, že mě vytáhl a že bych ho ráda viděla častěji, a že ho mám moc ráda. Ale nenapsala jsem nikomu nic. Udělam si zázvorovej čaj a lila ho do sebe po litrech.



O pár dní pozdějc mi kamarádova kapela zpívá We don't need money to have good time a já si v ruce s lahví Frisca, na který jsem neměla ani prachy, říkam, proč je ta limča, co v obchodech stojí vedle plnohodnotnejch piv, dražší, než velká dvanáctka. Dlužim prachy, tedy jsem. Zpěvačka nemá tak silnej hlas, aby zpívala cover Pretty Reckless a Subways, ale přesto jsem ráda, že jsem po poměrně dlouhý době šla za živou hudbou.


Odprostim se od všeho a když to vyjde možná se ráda vrátím. Máme tolik možností, že nejjednodušší je dělat to, co dělaj všichni, to, co dělali, když takový možnosti neměli, a to, co se od nás očekává. Jen tak ze zvyku, i když je nám to prtoti srsti, viď.


Na jaře zveřejním sáhodlouhej článek o tom, jak bezdomovci mrznou na ulici před zavřenými dveřmi prázdného domu, o tom, jak jsou kontejnery za hypermarkety plné zdravého ovoce a zeleniny a dalších netknutých potravin, zatímco spousta lidí nemá co jíst. O tom, že žít se dá i jinak. Můžete mi trochu pomoct, pokud vyplníte dotazník tady: http://goo.gl/ziRNyS
ky!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | E-mail | Web | 13. ledna 2014 v 16:30 | Reagovat

Taky bych měla jít po dlouhý době na nějakej koncert. Potřebovala bych něčím přehlušit myšlenky.

2 A. A. | Web | 25. ledna 2014 v 9:00 | Reagovat

Limonáda dražší než pivo, hah, asi z nás byznys chce mít ožralce.
Nebo lidi, co pijou vodu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain