Duben 2014

chtěla bych někoho, koho bych chtěla

28. dubna 2014 v 1:21 | mentally disturbed |  Střípky života
A co děti, mají si kde hrát? Asi ne, ale až vyrostou, možná budou mít svý vlastní parkovací místo. Procházim po sídlišti, kde jsem strávila dětství a to sídliště zapadajícího slunce a šedivých paneláků se proměnilo na vybetonovaný pole, ze kterýho se tyčí už jen nevkusně barevný baráky bez duše. Okraje lesa mizí. Místo stromů tu stojí auta. Vždycky když procházim místem, kde jsem lítala jako malá holka, co si před klukama přidávala dva roky a vymýšlela jména, je mi z toho smutno. To je pěkná louka, bylo by z ní dobrý parkoviště, nemyslíte? V centru sedí lidi po kavárnách a neví, co si říct. My jdem radši na pivo, to řeč nestojí. Život je o ničem, teda pokud si v něm nic nenajdeš.

Mam náladu se poflakovat po knajpách, jako zapití úspěchu ve městě, co mě vyloženě chce. To město se je hezký tim, že o něm nic nevim. Je tajemný, velký a když si sednu do parku s lahváčem s uraženým hrdlem, neprojde kolem nikdo, koho bych znala. Takže si tam jen tak zevlim, protože mě tramvaj vykopla jinde něž bylo v plánu a já se nestihla doplazit na autobusák. Dráhy to jistěj, je to sice dražší, ale zato můžeš zevlit dál s nohama nahoře. Čtu si a vlastně to moc nevnímam, protože mi teče z nosu a zavíraj se mi oči. Proto jsem možná nestihla všechny ti vtípky průvočího, se kterýma začal ještě něž jsme vyjeli. Jeden život je málo na to zůstat, kdes začal, ale taky je krátkej na to, aby ses rozhodnul špatně. Hodim si mincí a to, co si budu přát až poletí, bude moje volba.

''Když sereš na hvězdy padá ti to na hlavu'' Jáchym Topol, Válečná lyrika (Miluji tě k zbláznění)

Jdu jen na jedno. zavřeme tři hospody, neposčítám ani schody, co vedou domů, usínam. Jsem ta, co se neozývá, takže ani včerejší sliby se nebudu zrušit. Čekám, že tam bude stát buď on, nebo já, ale najednou se vidíme. Měla jsem na jazyku nějakou větu, ale nakonec jsem řekla jinou, neuspořádanou a divnou. Chvíli běžim, ale pak zase nasávam, i když to už nebylo v plánu. Je pondělí, den, kdy jsou popelnice na chodnících.

Potřebuju někoho, koho bych chtěla. Ne někoho, kdo se líbí mý kamarádce, ne někoho, kdo by chtěl mě. Vůně. Potřebuju toho, co jsem potřebovala kdysi. Nic jinýho mi už neni dost dobrý. Bylo by to ještě divnější a lepší.

Co bylo vlastně myšlenkou tohoto článku? To, co zde není napsáno. Dokázat to, že jsem nesoustředěná, roztěkaná a tak trochu (duševně i fyzicky) prázdná.

''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain