Květen 2014

pís of šit

14. května 2014 v 2:02 | mentally disturbed |  Střípky života
Mám pocit, že jsem tě spatřila ve snu. Neexistuješ. Potřebuju tě, ale ty neexistuješ! Zdaj se mi pěkný sračky. Západ slunce za městem, nebe v podvečer, atmosféra nočního města, nebo hudba mýho srdce jsou mí společníci. Mám tě rád mi říká někdo jinej, než bych chtěla. Potřebuju výhled na velkej kus nebe. Plnohodnotnej výhled z okna. Čtvereček nebe a střecha protějšího baráku, to neni vůbec k životu. Krabice. Pojď se opít tyvole, zatáhnem to za tebe. Dobře. Je neděle, pondělí, středa, pátek, pondělí, úterý, čtvrtek. Nejdelší svaťák je zkouška jater. Ani nezačal a pillitry zvedáme jak o závod. Pak začal a pokračovalo se. Než jsem se upsala a místo opíjení sama sebe pomáhám opíjet se jiným.

Už zase cejtim tu atmosféru života. I s tou prázdnotou ve mne, cejtim, že žiju. Nechci se opakovat. Je to stejný jak loni, až na pár odchylek. Pullitry budu leštit jinde než loni, slintat budu na tom stejným místě a snít o nekonečným mládí budu taky tady. Ale za pár měsíců tu bude jinej život. Ten život bude možná jinde.


Je tolik možností, co udělat místo toho, abyste si hodili mašli.
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain