Červen 2014

Smyčka

15. června 2014 v 1:03 | mentally disturbed |  Střípky života
Necejtíš déšť, cejtíš jenom mokrej asfalt. Slunce je nízko a ještě má sílu. Prostě víc romantiky, než obyčejnej smrtelník dokáže ocenit.

Nebyl čas přemýšlet nad idylickými zvraty, nad svým zhýralým životem a tak. A tak jsem jen tak žila, občas jsem do sebe lila litry piva, občas jsem je lila do štamgastů. Nechala jsem se unést Rocky Leonem a už jsem jen čekala kdy odpálim prvního špeka. Vždyť reggae je tak pohodová muzika, že to ani neni třeba. Chvíli jsem čuměla do sešitů u řeky a pak slavila vítězství. Vítězství bez boje, mý vítězství, jater prohra. Vydělávam prachy, neni čas je utrácet. Spánek je zbytečnej, jsme mladí a neklidní. Jsme nerozvážní a debilní. Dej si pozor.

Přestože jsem doma za světla nebyla už dlouho, ten život neni tak divokej, jak by se mohlo zdát. Naopak, některý dny splývaj a neni proč je uchovávat v paměti. Naštěstí jich neni tolik, ale stále tu jsou.

Našla jsem ta místa, kde je vidět dostatečně velkej kus nebe a k večeru se stíny prodlužujou. Vysvobození, psychický i fyzický. Zase. Zakázala jsem si to, ale animální pudy jsou jistý. Všechny scénáře byly promyšlený, i s tímhle se počítalo, i když tahle myšlenka byla úplně v pozadí. Žádný kecy kolem, takhle to mělo vždycky bejt. Když je s tebou vymrdáno a ty z toho máš ještě radost.

Nic nevypadá skutečně. Čas letí jako zběsilej a nestíhám ani počítat dny, ale řeknu ti přesně, kdy mi bylo nejlíp. Jsem ve druhý fázi rozpadu. Už to není zlý. Snažím se v jizvách vidět zkušenost, něco, z čeho se dá ještě něco vytěžit. Už jsem zapomněla na to, jaký to přesně bylo. Chci to prožít ještě jednou, protože na první pokus jsem to asi prošvihla. Ale ještě je brzo, i předtim bylo brzo. Další kolo se rozjelo, ale ta nejdůležitější část se nestala. a kdyby ta část přišla, na všechny otázky bych ti odpověděla jinak.

''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain