Září 2014

Občas píšu jen, aby jste věděli, že ještě dejchám, ne proto, že bych měla co sdělit

26. září 2014 v 0:40 | mentally disturbed |  Střípky života
Chvíli se bavim s reálnými lidmi, pak jeto už jen dobrý den, na shledanou, pěkný den. Lítam po hospodách, makam. Cykly, který se nekontrolovatelně střídaj. Mam dvě práce a plnej diář. Jo občas si tam píšu i sračky, ale mam z toho dobrej pocit, když ubývá dnů ve kterých se hovno stalo. Občas sedim u piva, pak se necham odvézt na kopec za městem, kde očumujem hvězdy. Občas du na pivko s někým, koho zná Neodolatelnej pohled, napíšu mu a doufám, že přijde. Ne, jednoduchý to neni. Občas se naseru, že už nemam takovou formu jako dřív, že jsem slabá. A pak mi dojde, že to vlastně neni jenom fyzický, ale i psychický. Už nejsem tak tvrdá a nezranitelná. Jsou na mě poznat pocity a občas se chovam jak kokot. Dělam a říkam občas věci, co si narada připouštim a nerada odpouštim. Občas si zajdu do obchodu, co je pod bytem Neodolatelnýho pohledu, a doufam že ho potkam. A to už si přijdu trochu zoufale trapně. Nad všim přemejšlim tolik, že to asi nakonec fakt vymyslim - byla to asi nebezpečná píčovina, ale když už jsem v tom, tak si to pořádně užiju.

Můj život je většinou jenom napodobeninou písniček z posledních článků. Jsme tím, co máme v podvědomí. A všechno, na co myslíš, se stane. Nestane se všechno, co se má stát, ale stane se to, co nezavrhneš.

Baví mě to.

Ale už to není co to bejalo. Snad se to zas rozjede. Uškrť mě.


Ty řekneš, já jdu

1. září 2014 v 0:57 | mentally disturbed |  Střípky života
Unavená z celodeního čumění do blba a přemejšlení o tom, jak se prolamuje několikadenní ničim nezpůsobený ticho s T., lehnu do postele a odepíšu, že na pivo s O. nejdu, že nejsem doma. Usnu, a když mě probudí sms od T., oblíkám se, namaluju se a čekám na signál, kdy mám vyjít. O dvě hodiny pozdějc, než bylo v plánu, mířim do víru velkoměsta. No nic, asi se dneska nepotkáme, žejo, tak si dam v baru na rohu námestí pivo za pade, projdu se a jdu domů. Jo, když mi serou na hlavu lidi, co mám ráda, neumim se snad ani nasrat.



Jo a ještě něco. Karmu nepřechčiješ. Chtěla jsem si o tom něco přečíst a málem mě zamkli v knihovně.

Je čas to vytáhnout

1. září 2014 v 0:38 | mentally disturbed |  Střípky života
Možná je pravej čas na životní bilance, na konci roku bejvá pozdě. Je důležitý aby to, co nás sralo před několika měsíci, nás nesralo teď. Krátkodobý problémy nejsou problémy, přijdou jiný, na tyhle zapomeneš. Ale pokud tě něco sere celej rok, jsi dement, že s tim nic neděláš. A tak jsem se tu rozhodla vytasit to, co jsem si sepsala někdy na konci minulýho roku. Těžko říct, jak jsem to viděla v tu dobu, ale nejspíš jsem všechny ty svý cíle podle priority neřadila.
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain