Je čas to vytáhnout

1. září 2014 v 0:38 | mentally disturbed |  Střípky života
Možná je pravej čas na životní bilance, na konci roku bejvá pozdě. Je důležitý aby to, co nás sralo před několika měsíci, nás nesralo teď. Krátkodobý problémy nejsou problémy, přijdou jiný, na tyhle zapomeneš. Ale pokud tě něco sere celej rok, jsi dement, že s tim nic neděláš. A tak jsem se tu rozhodla vytasit to, co jsem si sepsala někdy na konci minulýho roku. Těžko říct, jak jsem to viděla v tu dobu, ale nejspíš jsem všechny ty svý cíle podle priority neřadila.


Oživit vztah s P., vrátit mu původní podobu (?)
Co je mi po lásce, co je jí po mně? Říkala jsem si než jsem si začla s P. Vztah založenej pouze na sexu mě dovedl do podivnýho stavu, kdy jsem měla tendence bejt věrná svýmu kamarádovi. Bylo to divný a dobrý. Bylo to silný a jestli jsem někdy chtěla dvakrát do jedný řeky, tohle je ten případ. Byla jsem dlouho zaseknutá a už se mohlo zdát, že se nedokáížu rozhoupat k něčemu jinýmu, novýmu. Čas se možná vleče, ale uplynul skoro rok a půl, co to skončilo a neříkám, že bych si to nedala znova, ale už jsem se posunula a začla něco jinde.
Stav: Nesplněno (jsou vypičený jiný priority a s tím se počítalo, důkazem je otazník v závorce)

Poznat, kdy si dát posledního panáka/pivo
Je dobrý ztratit kontrolu, ale tohle je už na hovno. Ta chvíle kdy člověk neví, co dělá, a pak ta druhá, kdy neví, co dělal. Čas od času má člověk chuť se ožrat jako kůň. Nepatřím mezi sice ty, kteří ráno brečí nad mísou, jsem ta, co se následující dny dovídá, co se všechno stalo. Nesnáším ten pocit, když mám okno. Všechno, na co si vždycky vzpomínám, bych udělala i za střízliva. Ale to, co se děje po tom, co mi mozek vypne, je záhada. Chtěla bych poznat tu chvíli, kdy se to láme. Až se tak stane, můžu říct, že jsem dospělá. O tom, jak vznikají alkoholová okna jsem chtěla psát maturitní práci, ale nenašla jsem dostatek podkladů, nenašla jsem ani odpovědi na svý otázky.
Stav: Nezvládnuto (několikrát jsem potřebovala odemknout a bůh ví, co jsem všechno řekla nebo udělala. A schopnost mít vokno i po poměrně malý dávce alkoholu jsem upgradovala na vyšší level - mít okno i ráno následující den, po několika hodinách spánku)

Nechovat se jako kokot
Těžko říct takhle z fleku, jestli jsem měla na mysli něco konkrétnějšího, ale pro jistotu to chápejme celkově. Jsou chvíle, kdy bych si dala přes držku za to, jak se chovám, nebo za to, co mi leze z huby. Dělat správný rozhodnutí, chovat se podle svých ideálů a nelhat sama sobě, tak by to mohlo fungovat.
Stav: Snaha tu je.

Nepromarnit žádnou šanci
Tenhle bod je v mým podvědomí minimálně tři roky, kdy jsem si uvědomila, že i když se držíš při zemi, může se všechno pěkně posrat. Tak proč se vzdávat svejch šancí na to, aby byl život ještě o něco lepší. Někdy je třeba něco vymyslet, často stačí jenom kejvnout, neodmítnout, nebát se toho. Jenom shluk náhod tě přivedl tam, kde jsi teď. Takže základem je nebát se jít do věcí, na který máš chuť. Samozřejmostí je si to trochu promyslet a zařídit se podle toho. A to dá o malinko víc práce, než si nějaký zážitky odpustit. Navíč dobře využitý šance tě přivedou k dalším, který taky nemusíš třeba prosrat.
Stav: Jo, tohle mi už docela jde.

Žádnej den nesmí bejt zapomenutelnej
Úzce to souvisí s předchozím cílem. Možná není nejhorší žít ve stereotypu, ale žít život, ve kterým se hovno stane. I tejdenní stereotyp může bejt fajn, pokud točíš věci, co tě naplňujou.
Jak to vypadá: Dní o ničem ubývá, je jich výrazně méně, ale stále tu jsou, a to mě mrdá.

Naučit se vstávat ráno
Stav: Tak tohle mi asi bude ještě pár let trvat

Dát maturitu, bejt přijatá na vejšku
Status: Done

Vydělat nějaký prachy
Sehnala jsem si na prázdniny (vlastně už před maturitou) slušnou práci. Práci mezi fajnovýma lidma, mezi lidma, co znám. Uvědomovala jsem si, že něco, co by mi mohlo vyhovovat víc, bych asi těžko sehnala. Vydělala jsem nějaký prachy a dostala padáka. Šéfovi to přišlo v tu chvíli jako dobrej nápad. Ne, že bych občas nepřešlápla, ale letěla jsem z jinejch důvodů. Začala jsem se poohlížet po něčem, i když mi bylo jasný, že neseženu nic, co by mě bavilo, jako tahle práce. Šéfovi se v hlavě rozležela myšlenka a chce mě zpátky. Nekejvnu na to, i přes to, že by to pro mě bylo dost dobrý. A protože jsem pracant, makam teď jinde (čirou náhodou u konkurence), ale zamáčkla bych slzu, pro tu práci snů, o kterou jsem přišla. Otázka zní: Hrdost nebo pohodlnost?
Sečteno podtrženo: Něco jsem vydělala, něco jsem už dávno roztočila. A ano, něco = něco, téměř.

Zvednout kotvy
Z krátkodobého hlediska: kouknout se do Holandska, Skandinávie nebo Irska, Kanady (nebo někam jinam, ale někam)
Z dlouhodobého hlediska: přesunout se do Města, co mě chce, a začít novej život
Ani jedno zatím nevyšlo. Na první nemám buď odvahu, nebo lidi, co by do toho šli se mnou. Druhý nevyjde, protože jsem se ze dvou škol, dostala zrovna na tu v mým rodným městě. Novej život v novým městě sice nezačnu, ale ráda bych si zbalila bágly a zmizela z tohodle bytu.
Stav: Makam na tom, abych zmizela aspoň na nějakej čas z tohodle pokoje.

Sehnat si někoho, kdo tě obejme
poeticky řečeno, opíchat tě totiž může kdykoliv kdokoliv.
Stav: Ani hovno.

Kouknout se do squatu
Dobelhat se někam stopem
To bych stihnout mohla

...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ta Obyčejná Ta Obyčejná | Web | 1. září 2014 v 12:06 | Reagovat

Hmm, tak teď jsi mi dala takovej divnej pocit tuctovosti, poněvadž mi u některejch bodů přijde, že sem to psala já. Ale je fajn vědět, že nejsem rozbitá, když mám vokno snad ze všeho :D.

Tohle bilancování je fajn, mimochodem. Asi se taky zamyslim.

2 Jana Jana | E-mail | Web | 26. září 2014 v 19:22 | Reagovat

Zajímavé bilancování, které mne přivedlo k pročtení si článku na blogu. Takový fajn cynismus :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain