Občas píšu jen, aby jste věděli, že ještě dejchám, ne proto, že bych měla co sdělit

26. září 2014 v 0:40 | mentally disturbed |  Střípky života
Chvíli se bavim s reálnými lidmi, pak jeto už jen dobrý den, na shledanou, pěkný den. Lítam po hospodách, makam. Cykly, který se nekontrolovatelně střídaj. Mam dvě práce a plnej diář. Jo občas si tam píšu i sračky, ale mam z toho dobrej pocit, když ubývá dnů ve kterých se hovno stalo. Občas sedim u piva, pak se necham odvézt na kopec za městem, kde očumujem hvězdy. Občas du na pivko s někým, koho zná Neodolatelnej pohled, napíšu mu a doufám, že přijde. Ne, jednoduchý to neni. Občas se naseru, že už nemam takovou formu jako dřív, že jsem slabá. A pak mi dojde, že to vlastně neni jenom fyzický, ale i psychický. Už nejsem tak tvrdá a nezranitelná. Jsou na mě poznat pocity a občas se chovam jak kokot. Dělam a říkam občas věci, co si narada připouštim a nerada odpouštim. Občas si zajdu do obchodu, co je pod bytem Neodolatelnýho pohledu, a doufam že ho potkam. A to už si přijdu trochu zoufale trapně. Nad všim přemejšlim tolik, že to asi nakonec fakt vymyslim - byla to asi nebezpečná píčovina, ale když už jsem v tom, tak si to pořádně užiju.

Můj život je většinou jenom napodobeninou písniček z posledních článků. Jsme tím, co máme v podvědomí. A všechno, na co myslíš, se stane. Nestane se všechno, co se má stát, ale stane se to, co nezavrhneš.

Baví mě to.

Ale už to není co to bejalo. Snad se to zas rozjede. Uškrť mě.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

all you need is

love
fuck

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain