Říjen 2014

Občas se namažu a občas si vrznu.

18. října 2014 v 18:02 | mentally disturbed |  Články
Ještě než jsem odevzdala klíče od Paradajsu, kde jsem nalejvala hosty, otevřely se mi dveře do pokoje s postelí a terasou, ze který je vidět na město. Chvilkový štěstí. Pak několik tejdnů čekáš, až to přijde znova. Nemam chuť na lásku. Dostala jsem klíč ke knajpě u řeky a říkam si jestli jsem si toho nevzala na sebe moc. Sexu v pokoji s postelí a terasou neni tolik. Občas k těm oknům vzhlížim. A když sedim v hospodě mezi mým barákem a tím jeho, nevím o sobě, ale mý touhy jsou jasně daný. Je čas ti napsat. Vlastně jsem šla nakoupit a pak: pojd se opít, tyvoe, zatáhnem to za tebe. A tak se vrátíš domů z nákupu o několik hodin později, vomámená a bez nákupu. Ráno se omylem probudíš do školy a tak tam jdeš. Negativní odpověď na zprávu mě potěšila, protože kdyby mi randezvous vyšlo, asi bych si ráno ani nevzpomněla, že nějaký bylo. Život slabomyslných neni jednoduchej, díky, další už si nedam.

Nazdraví.

Zaškrť mě

4. října 2014 v 22:51 | mentally disturbed |  Střípky života
Nekonečně dlouhej neodolatelnej pohled. Chci to. Chci aby to nikdy neskončilo. Chci aby se to pořát opakovalo. Je to průser, co zatim neprasknul. Tak jako nepřechčiješ karmu, nevochčiješ ani tělesný potřeby. Zase jako by mi rostly křídla na zádech. Omámený smysly, neni to už růžový, spíš temně rudý. Tohle není divný a dobrý. Tohle je o hodně divnější a zatim skvělý. A jak poznáváš lepší a lepší, až tohle skončí, nebude ti nikdo stačit. Budeš prázdná, zbydou v tobě jenom všechny ty vzpomínky, co tě budou hnát dál. Jenže nic lepšího - možná ani stejně dorbýho -už nenajdeš, protože všechno dobrý jsi už poznala a vyčerpala. Zdálo se mi o něm, o mý velký lásce. Napsal mi ve dvě ráno. Napsal mi, jestli nejdu ven. Nevzbudilo mě to. Tovíže bych šla, ale v šest ráno je pro někoho na pivo už pozdě a pro ještě někoho brzo. To je ta chvíle, kdy je realita cennější, než laciný sny. Včerejšek jsem propásla, přestože jsem na tohle téměř čekala.

Je 22:50 a já mám chuť se jít ploužit ulicema dokud město nezahalí mlha. Nebudu ti psát., dá se to dát, zatim. Jdu spát. Žiju život z písní, co mám zrovna v uších.


Přiškrť mě, můj příteli.
Měls pravdu.
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain