Článek, ze kterýho si sedneš na prdel

31. prosince 2014 v 19:12 | mentally disturbed |  Články
Možná.

Pokud bysmohl vrátit čas, co bys ve svým životě změnil? Ne. To mne nezajímá. Spíš, jestli bys chtěl prožít svůj život znovu. Se vším, co se stalo, bez výjimek. Vyžrat si tu hořkost až do dna. Přestože je tvůj život občas fakt dobrej, máš z toho strach a divnej pocit. Situací, ze kterých ti jde mráz po zádech, je najednou víc, než sis myslel, co? Některý věci je dobrý mít už za sebou.



Kdo by chtěl si máchat hubu pořád v tom stejným bahně. Z toho si vezmu ponaučení, řekneš si, a na tom samým místě za tár tejdnů klopýtáš znova. Pak se možná ponaučíš, ale na světě je tolik příležitostí něco posrat, že tomu neodoláš a padneš na hubu o dva bloky vedle. Na tohle se nechci znova dívat. Začneš novou kapitolu, s novou vidinou, co se rozplývá jak ranní mlha.

Ani tou mou cestou životem bych nechtěla jít znovu. Od doby kdy jsem si řekla, že nepromarnim žádnou šanci, nabral můj život konečně spád. Jsou to asi teprve tři roky, co jsem přišla na tenhle recept na kvalitní život se všim všudy. Se všema pádama na držku i se všema chvílema, na který nostalgicky vzpomínáš, právě když se zvedáš ze země.

Je poslední den roku. A s ním určitě odplují i všechny naše špatný vlastnosti a s novým rokem se ze tmy vynoří i naše nové, lepší JÁ. Jo. Určitě. Jo.

Jako skoro každej, kdo brečí na svým blogísku, mě taky napadlo, napsat něco velkýho. Jenomže psát o svým životě, kterej se točí ve smyčkách, vyžaduje nejspíš jiný než chronologický uspořádání, aby to trochu gradovalo. Kde začít tedy? Radši nikde. Takže knížku nevydam.

Celý je to jen o chlastu a o chlapech, stejně jako všechny věty tady. Na pozadí hraje hudba a sem tam se do příběhu vloží mistr básník.

Johnny Násilník jednou napsal, že život jsou jen tříměsíční cykly. Že to, co řešíš teď, bude za tři měsíce na vedlejší koleji. A snad každej kdo si to přečetl, mu dal za pravdu. I já. Pak jsem se ale zasekla v mrtvým bodě, kde jsem setrvala asi rok. Mohl za to půlroční pseudovztah, co ve mně probudil pár pocitů. Vlastně mě překvapilo už jen to, že začal. Bylo to divný a dobrý a když to vyšumnělo, nedokázala jsem se k sobě zas vrátit. S pocitem samoty jsem se pokoušela skoncovat na kapotě cizích aut i v cizím autě, ale bylo to prázdnější než prázdný. Pak se na mne zadíval Neodolatelnej pohled a náš pseudovztah trochu připomíná ten předešlej, ale je o něco nebezpečnější. Je to přes tři měsíce a zas mi přijde, že jsme za vrcholem. Nejsme. Ve tři ráno zpráva. Ale už nemáš sílu jít ven, pro někoho pozdě, pro někoho ještě brzy. Možnás to právě posrala. Nepromarnit žádnou šanci, tak to mělo bejt.

Nepromarnit žádnou šanci, tak to často bylo. Pivo, víno, dýmka, probuzení v čajce. Co tu kurva dělam. Přijď na film a tak jsem přišla k P. a půl roku to trvalo.Pivo za každý dva roky svýho života v jeden večer aneb osmnáct. Když všem točíš piva, najednou zaostříš. Ten kdyby mě chtěl, tak mě má a tak to spolu zatim táhnem. Jdem nahoru, jako vždycky, a najednou máš trojku. Tos ani nechtěla. Dva panáky za každýho kdo je tady, pár piv aneb dvacet. Nechybí líbačka s O., ke který nikdy nemam důvod, ale nemam s ní nikdy problém. Šance padnout na držku tu je vždycky, ale život neni taková svině, aby ti pak nepodsunul pod nos právě to, po čem toužíš. Vlastně na život si stěžovat nemůžem, protože všechno můžeš ovlivnit. Je to jednoduchý.

Hlavně se z toho neposrat.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

all you need is

love
fuck

Komentáře

1 Xerodoth Sigmius/KayW Xerodoth Sigmius/KayW | E-mail | Web | 31. prosince 2014 v 22:05 | Reagovat

Hmeh, beztak jsme všichni mrtví a peklo je právě v tom, že naše životy jedou furt dokola. Howgh.

2 R. R. | Web | 3. ledna 2015 v 12:35 | Reagovat

já chci bejt naivní. nebo možná musím, jinak se asi fakt poseru.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain