Temně růžový

19. prosince 2014 v 15:19 | mentally disturbed |  Střípky života
Tma nebyla. Už dlouho tu nebyla. Nebe bylo temně narůžovělý až rudý. Jako barva lásky ve tmě. Nebo jako krev a nenávist. Šla jsem pod tím nebem a nevěděla, co se sebou. Jak se ztrestat za to, že žiju jako kokot a nic z toho nemám. Žádný zážitky, ani špatný, ani dobrý. Jsem prázdná a otupělá. Jako bych šla ke dnu, ale já stoupám k vrcholu svý zoufalosti, to se přece vylučuje ne? Nejsem, co jsem myslela. A léto bylo příliš dobrý, naplněný a úspěšný na to, abych si teď připadala spokojená.



Když ve městě postavili stánky s punči, klobásami a čepicemi, bylo mi z toho smutno. Lidi, co nepijou víno ani rum, se těsní ve frontě na vlažnej punč a pak si nemaj co říct. Je docela zima viď?

Oslavila jsem další rok. Bylo to v podobným duchu jako před dvěma lety a za to bych se nechala přetáhnout židlí přes hlavu. Druhej den jsem detektiv, soudce a hlavní podezřelej. Vracim klíče, těžko říct proč je mám u sebe já a co se dělo. Uběhlo několik let a já než abych naplňovala svý cíle, měla zásady a urovnaný hodnoty, si bleju do bot a pak v tom chodim. Tohle já s životem občas udělam, to aby nebyl tak jednoduchej.

Když je prázdnota v tobě je větší než ty. Když jsi sám v narvaný hospodě. Když se probudíš po obědě. Když nejíš a nemáš hlad. Když dny plynou, ty stárneš, ale nežiješ. Když nestíháš, když se nic neděje. Když naspíš 15 hodin a jsi z toho unavenej.

Je ti ze sebe špatně.

V knajpě zavírám dost pozdě. Nikdo už nepije, jen poslouchám trápení svýho kamaráda a vlastně mě to vůbec nebaví. Je to furt dokola a na tohle se známe už moc dlouho. Šla bych radši spát. V týdnu se mi nepodařilo uložit se ke spánku před 2 ranní. Dvě takový zavíračky, dva večery u piva, jeden jsem se snažila učit. Čas běží dál a v tomhle tempu pokračuju, snažim se bejt s lidma a chci abych se cejtila míň prázdná. Další tejden. Další párty, další piva, ze kterých se ani neopiju. Parádní akce, ale nic mě nenaplňuje. Nepomůžou tomu ani lidi, co ráda vidim. Odcházím rovnou z práce na pivo s nadějí, že se něco stane, co mě zachrání. Ale jako by mi nepomohla ani líbačka s M. Nemůžu se najít a nevim, kde se hledat. Potřebuju T. a jeho přísnej pohled a pevnej stisk. Je mi to jasný, ale jsou chvíle, kdy se musíš zachránit sama, ty vole.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain