Březen 2015

Dlouhý stíny a spořádanej život

6. března 2015 v 19:22 | mentally disturbed |  Střípky života
Šplhám po svý sinusoidě zase vzhůru. Není moc důvodů. Možná mi stačí jen dlouhý stíny, který přes zimu nepotkáš. Možná mi stačí osvícený město ranním sluncem, večerními paprsky taky nepohrdnu a tak se městem ploužim a užívam si i to, že se nic neděje. Baví mě to. Mohla bych vám tu povídat o tom, jak spořádanej život vedu. Mohla bych vám vyprávět i o tom, jak zhýrale to vedu. Můžu vám napsat, jak běham, plavu, lezu, honim se za míčem a zajímam se o to, co žeru, jak chodim do školy a baví mě to, jak chodim do práce, abych se cejtila trochu nezávisle a neždímala matčinu peněženku. Všecko je pravda. Ale taky vám můžu napsat o tom, jak uběhnutý kiláky rovnam vypitýma pullitrama zlatýho moku, jak v noci nespim, protože lezu po knajpách a nebo ožíram hosty v tý mojí, jak zaspávam do školy, nebo tam přečkávam spánkový deficit a deficit tekutin, co ze mě vytáhly litry piva, se marně snažim dorovnávat a nebo o tom, jak spim se špatným chlapem. Všecko je pravda.

Slinty o tom dobrým uspořádaným životě tu psát nechci. Vejdou se sem jen kecy o mejch nočních vejletech a pseudodobrodružství, o štěstí, který nacházim v denním světle, lesku očí Neodolatelnýho pohledu, nebo časně ranním koitu.
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain