Duben 2015

Čas na krok stranou

30. dubna 2015 v 19:26 | mentally disturbed |  Střípky života
Nikdo se sice neptal, ale žiju. Stává se ze mě ale anemická troska, co se marně snaží utíkat před svou slabostí. Až do naprostýho vyčerpání sil. Když se k tomu připojí další biologický faktory, je vám jasný, jak mi to jde. Čekam na paprsky slunce, treba s nima přijde aspoň nějaká energie. Na druhý straně se ve mně nejspíš rozvinul ADHD syndrom, za 7 hodin času vyčleněnýho pro věci do školy jsem se zvládla věnovat všemu, jenom ne si něco přečíst. Nejvyšší soustředěnost prostě vždycky přichází noc před zkouškou, když zbejvá několik dní, nejde to tak, jak by mělo.

Všeho je moc a život nikde. Jen jednou týdně se sejdeš v knajpě, kde netočíš ty, ale někdo jinej, a potkáš tam všechny skvělý lidi. Svět je chvíli tak úžasnej, že lepší místo ani neznáš.

Někdy je slunce nízko a stíny jsou dlouhý, je to fajn, poflakovat se v tomhle městě a nacházet detaily, cos za těch 20 let míjel bez povšimnutí. Je ti ale tak nějak divně, protože to, co ti chybí, nemáš. Tak dlouho si to nepřipouštíš, až do toho spadneš uplně a nevytáhne tě ani 33 cigaret vod fiXy. Chceš s tim něco udělat, nějak s tim pohnout, ale seš vyklepanej, že se jenom vzdálíš a bude to stejný. Horší to nebude. Ne, že by nemohlo, ale zase nebudem přehánět. Možná je čas se posunout dál. Jenomže, když se hneš z místa, s tím, že se tam už nechceš vracet, musíš si to promyslet a nesmíš si to rozmyslet, tyvole. Takže ještě chvíli tomu dáš čas, protože přijdou dlouhý teplý letní večery a bůhví co se stane. Dávam tomu měsíc a pak ještě asi tak rok...

''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain