Intermezzo

27. července 2015 v 12:50 | mentally disturbed |  Střípky života
Barvy na nebi jsou pestřejší, než muj život. Proto se vydávam na pouť opuštěnou cestou kolem řeky. Hledam oheň ve svým životě, ale jenom zapadající slunce je mu aspoň trochu podobný. To loni, loni touhle dobou už jsem byla bestiálně štěstná ze všeho, co se dělo. Teď na sobě makam, abych mohla dělat to, co chci, tak, jak nejlíp umim. Všechno ostatní jde ale celkem do kopru. Mohlo by to vypadat, že současnost obětuju pro lepší budoucnost, ale pravda to asi není. Život je honba. Za štěstím, za penězma, za někym, kdo tě nechce.


Rok Patnáct neni zatim ničim zvláštní, neni v ničem dobrej, neni to vono. Chce to pořádně máknout, aby sahal tomu minulýmu aspoň po kotníky. Všechno bylo tak úžasný a teďka neni nic. Dny letěj a časem všechno vyšumí. Ale ještě by se to mohlo trochu zvrátit, to vyloučený neni. Sice teprv teď, ale pomalu se to možná rozjíždí.

N., nevim, kde jsi, s kym jsi. Vim jen, že jsi poblíž, přitom tak daleko, že ti neřeknu nic, co bych chtěla. Míjíme se. Když se střetnem, snažim se zakrejt, jak jsem z toho zase hotová, ale zas se to nesmí přehnat, aby sis nemyslel, že seš mi uplně volnej. To ne, chci tě prostě. Pamatuješ, jako loni. To by bylo skvělý. Ale jako loni neni nic. Loni, nemohls tušit, jak jsem z tebe hotová, přestos to vycítil. Všechno jako vždycky vyšlo, ani jsem nemusela nic naznačovat. Jako loni neni nic.

Život.
Už ho trochu cejtim.

Na místě, kde jsem kdysi žila, nácházim střípky štěstí, zatim jenom ty menší, ale aspoň něco, žejo. Máme k sobě daleko. Život i Neodolatelnej pohled, vzalujou se, ale ještě chvíli se budu hnát za obouma, pak už jen za tím prvním. Je to tak vždycky. Někdo mě omámí a já mu objetuju o něco víc času, než bylo vyžadováno. Až po nějaký době začnu fungovat jako normální člověk.

Pak zvednu kotvy a hledam štěstí v cizím autě. Neni to nic srdcervucího, ale trochu mě to sejme. Jako vždycky. Chvíli jsem přemejšlela, jestli do toho vůbec chci jít. Ale tělesný pudy to vyhrály. A bylo to hodně dobrý, víc, než by jeden čekal od náhodnýho sexu. Když se zasekneš v mrtvým bodě, pomůže ti vždycky to stejný. Nová kapitola musí bejt něčím oddělená od tý předešlý. Pak ještě chvíli můžeš doufat, že v ní budou vystupovat nějaký postavy z tý minulý a že se děj ještě zamotá.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

all you need is

love
fuck

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 27. července 2015 v 13:41 | Reagovat

Rok Čtrnáct? Není Patnáct? Nebo je v tom nějaké magické počítání?

2 mentallydisturbed mentallydisturbed | E-mail | Web | 27. července 2015 v 14:56 | Reagovat

[1]: Jasně, že patnáct, jen já asi fakt sekla v tom minulým..

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 27. července 2015 v 19:21 | Reagovat

[2]: já už jsem zase byla v budoucím... prostě cestujeme časem

4 n n | Web | 29. července 2015 v 20:03 | Reagovat

nojo, tendle rok je prej neakční ustalovač, tem minulej byl trochu kyselina.

5 Greg Freak Greg Freak | Web | 2. srpna 2015 v 11:50 | Reagovat

Takovej rok rozčarování a neaktivity, možná se to zvrátí.

6 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 15. září 2015 v 11:16 | Reagovat

To je pravda s tím oddělovačem kapitol. Tohle je asi nejsnazší způsob, jak ho najít

7 Nigga Nigga | E-mail | 19. září 2015 v 12:10 | Reagovat

Jsem tu nová a jenom bych ti ráda řekla, že se to tu všechno hrozně dobře čte. Klobouk dolů! A stylem psaní mi nesmírně připomínáš Cormaca McCarthyho, nechceš si od něho něco přečíst? Vsadím se, že by se ti to líbilo.

8 mentallydisturbed mentallydisturbed | E-mail | Web | 20. září 2015 v 16:28 | Reagovat

[7]: Ráda tě tu znova uvidím :) McCartyho neznám, zkusím od něj něco, díky za tip:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain