Dýp

31. prosince 2015 v 21:07 | mentally disturbed
Možná ti chybí, cos nikdy neměl.
Vždycky musíš překonat ten moment, kdy se chceš vrátit k tomu, co právě skončilo. Jakoby už nic lepšího nemohlo bejt. Pak se hneš z místa a zjistíš, že to, co kdysi skončilo, vlastně nechceš. Bylo to směšný, ale přitom o něco málo lepší něž to předešlý. A to další přebíjí to předtím, je uplně jedno jakým právem. A budoucnost je rozkvetlý leknín.. A ty furt jedeš dál. Né, neni to čim dál lepší. Všechno, co se přihodilo, je s přibývajícím časem jen o trochu víc úsměvný.



Život se vleče a přibývá dnů, kdy se hovno stalo. To mě trochu nasírá, i když jich neni zas tolik. Když tě nevzbudí zvony, co odbíjí poledne. Když nemáš nic v diáři a neni ani nic, co si tam můžeš připsat. Největší vzrůša se dějou v noci. V posteli. V posteli, ve který seš sama a pod modrou lištou ti ten, se kterým si nedávno skončila velkolepej vztah, píše věci, co se nikdy neodvážil. A ty taky. Zjistíš, že některý lidi zas tak přečtený nemáš. Že jsou ve stejnejch skořápkách jak ty. Jsme si dost podobný. Na první pohled drsný a sebevědomý, když na to ale přijde jsme jenom dvě slabý submisivní dušičky, co se neodváží. Jeden se odvážit nechce, protože to čeká od toho druhýho (a vlastně by se steně neodvážil), druhej se neodváží, i když by asi chtěl. Proto šlo všechno do kytek. Protože jsme stejný. Trapně stejný. Stejně trapný.

Skoro všechny mý vztahy a úlety byly tajný. Všechny mý vztahy byly úlety a žádnej úlet vlastně vztahem nebyl. Když vyplulo na povrch, že se vídáme, moc se mi to nelíbilo. Mý štěstí se skrývá v jiných věcech než to vaše. Stačí mi bušení srdce při líbání, vědět, že na mě máš chuť, že si na mě vzpomeneš večer. Vlastně to skoro za nic nestálo, ale některý chvilky mě bavily.

Jsem volná. Tak jsem se vždycky cejtila a chovala. Můžu se líbat s kym chci a kde chci, můžu se probudit v cizí posteli a jít dál. A teď na to paradoxně nemám chuť. Vždycky musíš bejt chvíli věrná svýmu bejvalýmu. V. se mi snaží aspoň trochu rozumět, když mi leží na klíně, hladí mě a nabízí mi svůj byt, svou postel a svý obětí. To je to, co mi chybí, ale nemůžu to přijmout. Nechci si vylívat srdce, ale pár vět o mým současným stavu ze mě dostane. Ty mý bláboly o tom, proč s ním neodejdu nedávaj smysl ani mně. Je to celý divný. Válíme se po sobě na gauči za doprovodu živý muziky. Pivo a platíme. Snad poprvý v životě nepodléham animálním pudům. Ale nejspíš jen proto, že se mě drží pocit, že ty jsi ten, kdo by byl z toho ráno v rozpacích. A trochu proto, že v poslední době jsem divočila víc, než jsem chtěla. Po dlouhý líbačce na mostě odcházim jiným směrem. Ujdu pár metrů, otočim se a on stojí přesně tam, kde stál předtím. Smutný upřený pohled mě pořád sleduje. Ještě jednou se otočím a jdu dál. Třeba to mohlo bejt mý vysvobození ze starý kapitoly, ale na to je ještě asi brzo. Obvykle si v tý kapitole, ve který už se nic neděje, mácham hubu o něco déle.

The Stooges - Dirt

To, že nevim, co chci, se mi vrací různými způsoby. J. přestavuje byt. Jasně, že ti pomůžu s garnýžema. To sám nedáš. Jsme spolu sami v jedný prázdný místnosti a ty nevíš, jestli jsem ti přišla fakt jenom potržet lustr a nebo něco jinýho. Víš, že u mně nemůžeš nikdy vědět, tak se o nic nepokoušíš a jen se při loučení zeptáš. Ne, nic se nezměnilo. Je to tak, jako jsem ti psala. Sms ''hele, budem jenom kámoši''. A kámoši by si měli pomoct s garnýžema a lustrem. A kámoši by měli bejt rádi, že se potkaj v hospodě. A taky se můžou vídat každej den, jenom oni dva. A klidně spolu můžou zavírat hospodu a mejt poslední pullitry po posledních hostech. Teď nemám náladu na žádný velký city.

Tenhle článek píšu už od prvního prosince, tak si toho važ. Trochu mě štve, že vůbec nepíšu. Člověk pak nemá uspořádaný myšlenky a neví pak, co si vůbec myslet o svým životě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bay Bay | Web | 2. února 2016 v 19:27 | Reagovat

Ahoj,

musím pochváliť tvoj blog, je naozaj krásny.
A k článku, je otrepané, keď napíšem, že nemám slov? Vo veľa veciach v tom vidím vlastné pocity z poslednej doby, najmä v tej časti s tajnými láskami.

Vadilo by ti, keby som si ťa pridala do obľúbených blogov? Vážne som ohúrená.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain