Duben 2016

scénáře

26. dubna 2016 v 15:10 | mentally disturbed |  Střípky života
Všechny možný scénáře mi hlavou proběhly. Radši se oholim, co kdyby mě sejmulo auto. Nic mě nepřekvapí. Bílej kouř se line místností, stoupá vzhůru. Člověk by tu zůstal. Ale jdem do deštivý noci. Trocha alkoholu pro umocnění prožitku. Půjdeš? Dělam fóry a doufam, že tě to neodradí. Zlepšil ses. Předtim bys to asi vzdal. Nenecháš se a já kejvnu. Chtěla jsem to. Dělala jsem, že ne. Co bude? Věděla jsem, to. Dělala jsem, že ne. Ale překvapenou jsem nedělala. Pěkný to bylo. Nic bych neměnila. Tohle je fajn. Vystačím si s málem. Jen vyplň tu prázdnotu ve mne.

Mý srdce je Antarktýda

8. dubna 2016 v 23:59 | mentally disturbed |  Střípky života
Nespíš a nezlobíš. Ale všechno funguje tak, jak jsem už dávno zjistila. Když chvíli něco nemáš, dorovnáš to vzápětí. Snažila jsem se piva rovnat kilákama v nohách, ale stíhat to moc nešlo. Zato jsem zjistila, že když se chvíli držíš na uzdě s popíjením v knajpách, dorovnáš to za jeden večer. Odrovnala jsem se a je mi to volný, tak jako nikdy. Tohle už tu bylo. Zase M., zas ten samej příběh. Něco mi chybí a já to přijmu, i když ne zrovna v tý nejšťastnější formě. Nikomu se nic nestalo, nikdo neutrpěl žádnou újmu, přesto se to stát nemělo. Netíží mě to, ale je třeba to zase oficiálně utnout. V mým malým srdíčku je místo jen pro mojí poslední lásku. Pro velkou lásku, co začla a skončila moc brzo, aby mohla začít ještě jednou. P3, asi bys nepřišel, ale málem jsem tě pozvala na tohle divadlo neukojených potřeb. Chtěla bych tě vidět, ale zatim se vídáme jenom pod modrou lištou. Pro tentokrát - naštěstí.

Sedim v hospodě a myslim na tebe, píšu přijd, nečekam že bys přišel, nepřijdeš. Kytary, pivo, skladby, co mě uvnitř dojímaj. Další den. Nechce se mi na akci, kde bude M. a Neodolatelnej pohled, protože to je nebezpečný, nejdu nikam. Makam jak drak a pak piju dál piju víc. Pátek v klubu, kam mě nikdy nikdo nedostane, žejo. Neděle hledáme hospodu, co nespí, ale spí všechny, až na tu co nespala nikdy, aby lidi mohli spát na stolech s podepřenou bradou u hnusný plzně. Je to sranda, dokud se neprobudim a nemusim do školy. Říkam si, dneska si dam pauzu, ale pak musim jít za muzikou a spolužáky. V úterý sem na kovárně, ve čtvrtek jsem na kovárně a v sobotu na kovárně, ale všechny společenský události jsem tam nasoukala, velikonoce jako detox venku na slunci. Zničilo mě to.

S P3 doháníme některý věci, který nám chyběly. Jsme teď volný a uvolněný. Já jsem volná a uvolněná a je mi dobře. Všechno jen potrvzuje mojí teorii o tom, že vztah pro mě není nic, co by muj život mohlo zlepšit. Uvidíme, jak se tohle vyvine. Trochu se začínáme vídat. Mam z toho radost i když sedim vedle tvý bejvalý lásky a hlavou se mi honí různý chujoviny. Dam si tak akorát piv a jsem ráda, že si na mě vzpomeneš před spaním. Jako já na tebe.



A tak jenom čekáš, co přijde. Přijmeš to a budeš existovat dál.
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain