U pramene hynu žízní

19. července 2016 v 2:08 | mentally disturbed |  Střípky života
Čas, nevim ani, jestli utíká, nebo skoro stojí. Já ale stojim určitě. Pořád v jednom bodě. Stojím a trochu tu přešlapuju. Občas se otočim, abych viděla, co je za mnou. Všechno je tak vzdálený. Jsem od všeho tak daleko. Od minulosti a asi i od budoucnosti.


Zkoušim se odpoutat od povinností, očekávání a racionálního myšlení. Nad ničim nepřemejšlet. Ať se stane co se má stát. Nech to plynout. Ať se to stane.

Sleduju tě a chtěla bych se tě dotknout. Nemůžu, sama si stojim v cestě. Držim to v bodě, kde se smíme objímat a dotýkat se jen, když se lidi nedívaj.

A tak si musíme dát další dvě piva po těch pěti předcházejících. Aby nikdo neviděl, že míříme dneska večer do stejný postele. Je mi trochu zima. A začíná pršet. Asi jako vždycky, když jdeme k tobě. Teplá sprcha je vysvobození. Odpoutat se od povinností, žejo. A tak řádíme celou noc, nesmíš zaspat bus, co tě odveze za prací. Venku se rozednívá a my to zrovna zalomili. Všechny busy už dávno odjely a zase přijely, já si teprv balim svý švestky a vleču se do svojí postele. Je pěkný dusno a vedro. Spim za chůze. Nemyslim si, že vypadam nějak zmačkaně takhle při sobotě, ale stejně na mě všichni nějak divně zíraj. Sobota jak kdyby nebyla.

Jinej den. Stejný pivo, stejná cesta. Stejná sprcha, stejná postel. Jen ráno odcházim víc zaživa.

Věcí, co musíš je teď míň, a tak vypínam a je mi jedno, kolik je hodin. Dny plynou, moc nemusim. K radosti mi stačí trocha piva, pohybu a trocha jídla. Pujč mi mikinu, je mi zima.

Zmizim na několik dní do úplnýho jinam a trochu se mi stejská. Musim si to přiznat. Něco mi chybí. Nevim přesně co, jestli celej ty, nebo jen tvoje vůně a objetí. Spíš to druhý. Ale o čem je vlastně láska. Asi v tom nic víc neni. Na někoho si zvykneš a najdeš si pár jistot, který si nechceš odepřít. Pocit, že mě někdo chce, to se mi líbí. Ale držet se za ruce na veřejnosti asi ještě pořád nechci. Nechci žádný lidi s názorama a očekáváním. Mám nějakej čas na přemejšlení, tak vymejšlim, jak se ze všeho vyvlíknout. Aby všechno bylo tak jak je. Víc nechci. Žádnej vývoj. Nechci ti ublížit. Nečekej ode mne víc. V hlavě se mi honí myšlenky a já nevim co s nima. Nic nevymyslim. Nechat všechno plynout. Uvidíme. Když se vrátim, přičichnu si k tý mikině.

Potkáme se u vody na druhý straně republiky. Nějaký piva. Tys jich měl víc. Nic. Tma přechází v den, pak zas naopak, nějaký piva, dneska vedu já. Objetí přes hadry mi dneska nestačí. Válíme se v lese, zatimco ostatní trsaj v nějakým klubu, kam jsem nikdy nedošla. I cesta může bejt cílem. Je mi fajn a je mi jedno, že mam lupení ve vlasech a zaprášený hadry od hlavy k patě. Když se nad ránem bavíme s bandou u stanů, buď jsou na tom stejně jak my a detailů si nevšimli a nebo takticky na to nic neříkaj.

Možná to bylo dobrý, možná divný. Ale není to už takový, jako když ani jeden neví, co si může dovolit. Jsem ráda, že tě mam, ale už neni čeho dosáhnout. Víc nechci. Chci bejt v tomhle bodě a nezačít se nudit.

Nechci s tebou bejt.
Nechci s nikym bejt.
Pohlaď mě a dejmi pusu.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

all you need is

love
fuck

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain