Srpen 2016

Proti všem

10. srpna 2016 v 14:47 | mentally disturbed |  Střípky života
Ještě v opojení jsem dopsala minulej čánek, sbalila se a zase zmizela. Podobně jako loni. S podobným pocitem. S pocitem, odjíždim od někoho, kdo si na mně asi párkrát vzpomene, než se vrátim. Stejně tak já budu ve svý hlavě promítat různý scénáře. Letos je to trochu mocnější. Nechávam tu někoho, komu po mně možná bude i trochu smutno. A mně trochu taky. Zvedam kotvy. Od všeho se odpoutat. Daleko od svý postele, od všech postelí.

Je mi fajn, procházim se v oblacích, uplně jiná nadmořská vejška, pak popíjim a koukam na město za jezerem ve tmě. Ve dvě ráno vylezu na strom a vim, že až slezu, ještě musim kouknout, cos mi napsal. No dobře, zas tolik jsem se od všeho neodpoutala. Jenom trochu.

Vrátim se zpátky a v hlavě mam furt to stejný. Chtěla bych jen bejt. Bejt s tebou. Bejt v posteli třeba. Bejt na stejný vlně. Bejt volná. Bejt. Nevim, jestli to dokážu brát vážně. Jestli vůbec něco dokážu brát vážně. Jestli je to správný, když o všem pochybuju a nic neřeknu. Teď je mi fajn, ale co za měsíc. Na takový vážný věci já nemam koule. Ale mam tě ráda.
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain