Proti všem

10. srpna 2016 v 14:47 | mentally disturbed |  Střípky života
Ještě v opojení jsem dopsala minulej čánek, sbalila se a zase zmizela. Podobně jako loni. S podobným pocitem. S pocitem, odjíždim od někoho, kdo si na mně asi párkrát vzpomene, než se vrátim. Stejně tak já budu ve svý hlavě promítat různý scénáře. Letos je to trochu mocnější. Nechávam tu někoho, komu po mně možná bude i trochu smutno. A mně trochu taky. Zvedam kotvy. Od všeho se odpoutat. Daleko od svý postele, od všech postelí.

Je mi fajn, procházim se v oblacích, uplně jiná nadmořská vejška, pak popíjim a koukam na město za jezerem ve tmě. Ve dvě ráno vylezu na strom a vim, že až slezu, ještě musim kouknout, cos mi napsal. No dobře, zas tolik jsem se od všeho neodpoutala. Jenom trochu.

Vrátim se zpátky a v hlavě mam furt to stejný. Chtěla bych jen bejt. Bejt s tebou. Bejt v posteli třeba. Bejt na stejný vlně. Bejt volná. Bejt. Nevim, jestli to dokážu brát vážně. Jestli vůbec něco dokážu brát vážně. Jestli je to správný, když o všem pochybuju a nic neřeknu. Teď je mi fajn, ale co za měsíc. Na takový vážný věci já nemam koule. Ale mam tě ráda.


Je pondělí, takže jako vždycky. Pravidelná dávka pohybu, pak i alkoholu. Aby byl svět v rovnováze. Teď přidávam i dávku uspokojení, kterou neohrozily ani nepříznivý vstupní podmínky. Celej park je náš, všechna ta tráva, čerstvě posekaná. Zima neni, jak jsme rozpálený. Některý okamžily by neměly končit. Ale jo, je čas jít spát. Zvednu se, zamotam se a zvolim delší cestu.

Dny utečou, ani nevim jak a je tu konec tejdne, mizim zase. Mam trochu strach, že se nezvládnu a necham se unýst. No jasně, hned první noc. Přijdu si jak Macháček, co si v Samotářích uvědomil, že už jednu holku má. Jako fakt. Naštěstí mi to došlo, celkem brzo. Ale i tak dost pozdě. Teďka nechci vysvobodit. Ne. Vycouvam z auta za svítání a v hlavě otazník, proč tohle dělam. Že si nepamatuju, jak jsem sem přišla, neomlouvá to, že jsem tady. Ani to, že se jmenujete stejně, ani to, že bych u toho stějně myslela na tebe. Druhej den se topim ve výčitkách a snaze si to nějak omluvit, sama sobě. Dam ti pusu místo nespoutanýho sexu v autě a nechci ti odpovídat proč. Už žádný otázky. Ještě chvíli se v tom topim a pak se na to vykašlu.

Jsem zase ve svým městě a jsem obětí pondělního stereotypu, na kterej si nemůžu stěžovat. Sport, pivo, sex na betonu. Proti pondělkům nic nemám. Další den nalejvam piva cizím lidem, večer už jenom sobě. Prší a tak jsem si jen přesedla na druhou stranu baru. Den po tom si stihnu dát dvě piva už k obědu a pak jdu na rande. Je krásně, ale lidi v mý knajpě chtěji taky piva a tak jim jdu nalejvat. Nalejvam i tobě a i kdyžs možná zezačátku nechtěl, všichni lidi už jsou skoro doma a ty tu jsi pořád se mnou. Ještě než jsem zavřela bránu, stihli se přiřítit kamarádi z párty u řeky a tak naleju ještě i jim, posadim je ven. Naleju i sobě a knajpu zhasnu, sednu si k tobě a je mi skvěle. Jdu tě doprovodit k mostu, jako vždycky. Jsou dvě ráno, nějakej týpek na kole s reprákem na rameni. Pak mu někdo zavolá a celej hovor jede přes ten reprák. Všude ticho, jen týpek s reprákem. Animální pudy jsou jasný a tak se ještě chvíli zdržíme. Tam, kde v pondělí. Zase chvíle, kterou bych chtěla pauznout, pustit k ní muziku a bejt v tam pořád. Ty možná taky. Ale život neni taková prdel a prej si nemůžeš pořád jenom dělat, co se ti chce a líbí. Zachvíli ti zazvoní budík, tak mizíš dom. Z mostu skákaj do řeky lidi. Někdy mam chuť udělat to samý. Ve tři ráno. Někdy i dřív.

Tejden pomalu končí a tak si vezmu svojí karimatku, na který trávim teď každej víkend, a jedem vypít nějakej ten alkohol několik kiláků od mýho města. Jídlo, pivo, kytara a pak i objetí, ve kterým mi bylo fajn. Druhej den se taky trochu napijem a večer jdeme ještě z posledních sil ugrilovat nějaký maso. Pak se protáhnu do tvýho pokoje a najednou je sil plno. Jen ráno musim vstát a běžet domu, aby mohla neděle pokračovat podle plánů. Celej ten den uteče jak voda. Pár piv, trocha sportu, relax. Po posledním pivku si sedneme za zem na chodník k mostu a nenecham se dlouho přemlouvat. Jdem k tobě a to ještě nevim, že to bude ještě o něco lepší, než den předtim. Jsem v pasti. Tohle se mi líbí a neni důvod z toho vycouvávat, jak mam ve zvyku.

Trávíme spolu dost času na to, aby to ostatním došlo. A to je divný. My dva proti všem, mi přijde. Já chci ale jenom žít a neodpovídat na otázky. Některý věci prostě pojmenovávat nechci. Co já vim, sama mam v hlavě zmatek. Je mi fajn a to mi stačí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

all you need is

love
fuck

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain