Září 2016

Kolotoč

13. září 2016 v 0:54 | mentally disturbed |  Střípky života
Trocha sportu, zábavy a sexu v trávě. Tři hoďky spánku v posteli a zas bereš karimatku a nějaký pití. Dalo by se říct příroda a klid. Ale párek ti daj na každým kroku a přiožralí trampové tu taky nejsme jediní. Dojdem pro dřevo do lesa, opečem buřty, dopijem zásoby a jdem se projít, Pak na nás padne únava a jdem spát. Promiň, nechtěla jsem hned usnout, omlouvam se sobě v duchu. Ráno se probudím, nadechnu čerstvýho vzduchu a je mi fajn. Je mi ještě líp, když se ke mně přitiskneš. Je nám jasný, že to chcem. Pak je už ale čas se vyhrabat a jít na rohlík do bufetu. Dny utíkaj a je tu zas pondělí a s nim spojenej sport, piva a sex. Je to skvělý. Další den jsme se měli vidět, ale neklaplo to. To úterý bylo celý nějaký pochmurný, když na mě při poslechu Rigor Mortiz padla nějaká tíseň, mizernej pocit. Myšlenky, co neměly žádnej základ v reálu, mě nějak pohltily. Docela divný. Dny letí dál a zas se vidíme. Najdem nejtemnější místo v parku a tam se necháme sežrat komárama. Jo, stojí to za to. Jsme přecejenom lidi pohánění chtíčem. Jdu do svý postele, abych na chvíli zavřela oko a mohla jít podávat výkony, jak přes den, tak taky v noci. Přijde pondělí, který je ale ochuzený o klasickej závěr. Pak přijde středa a jdeme slavit to že léta utíkaj jako divý. Než přijdu na oslavu, dám si pár kousků. Mám náskok, kterej mi chvíli vydržel, pak mě ostatní dohnali. Nebo ne, já ani nevim. Najednou jsem na ostrově s P3 a líbáme se, pak jdu domu, ani si nepamatuju, kudy jsem se táhla. Dny letí dál a některý z nich mě štvou, protože se v nich houby stalo. V pátek se z ostrova táhnem k tobě na kolej. Spát prej už nemá cenu, jsou asi dvě a v šest zvoní budík. Nakonec jsme oči na chvíli zamhouřili. Ráno se oba sbalíme a zmizíme. Pak den, ve kterým se houby stalo. Poslední den v tejdnu se vydáme na vejlet, to páry dělaj ne? Jdem cestou, ztratíme ji, pak zas najdem. Asi jak cestu k sobě. Pak zas trochu ošizený pondělí. V půlce tejdne si tě vedu do svý knajpy, mizíš do jiný, já zůstávám, připiju se, ty se připiješ a pak s kámošema chodíme přes město tam a zpátky. To je jedno, že jsou dvě ráno. Letí to dál. Pojď se mnou za město, provedu tě tady. Nakonec já sama obdivuju tu krásu tady. Za mým městem je krásně. Asi jako za každým městem. Některý města jsou celkem pěkný, ale mimo ně je krásněji. Pár dní jsme neměli šanci. Teď zas můžem všechno. Chci tě. Pomalu se stmívá, ale pořád je teplo. Chcem pivo. Je zase ráno, výkony, pak relax venku. Další den jsi daleko. Pak zase trošku ochuzený pondělí, ochuzenej celej pracovní tejden. Ve středu ti to seklo. V sobotu se přiřítim z jiný nadmořský vejšky a únavu, co bych měla cejtit, necejtim. Ráno taky ne. To až když se rozloučíme.


''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain