Málo

26. října 2016 v 18:17 | mentally disturbed |  Střípky života
Točí se to dokola, pořád. Pravidelnej sex za úplnou svobodu a volnost. Vzala jsem to. Většina lidí to tak dělá. Já až se tak zařídila až nedavno. Váhám, zda není ještě brzo, jestli si to můžu dovolit.



Baví mě to. Ztratíme se mezi klasama v kukuřičným poli a pak u tebe. Nějakej sport, nějaký piva a pak si mě položíš na trávu, kde to už trochu známe. Mám tě ráda, řekla bych ti, ale to je moc odvážný. Pondělky jsem měla vždycky ráda, schovává nás hustej bílej kouř z dýmky. Málo mi ke štěstí stačí. Další den spolu zvládnem nějaký pivka. Tejden uplynul, jako všechny předešlý. Srdce mi to rve, když přicházim o příležitost navštívit tvý doupě. Táhnu se domů, zavřu na chvíli oči a pak je zas otevřu a jedu do úplnýho jinam. Vyšplháme se do jiný nadmořský vejšky a kéž bys tu byl a taky viděl tu krásu. Jednou tě sem vezmu. Abys viděl, co mi bere dech tak, jako to dokážeš i ty. Další tejden odmítnem alkovejlet, abychom mohli konečně ukoit svý touhy. Drsný a dobrý, lásko. Na konci tejdne zvedneme kotvy a jíme, pijem i tancujem (aženetančim) v jiným městě. Když se vrátíme, nalejem do sebe (víc než) pár piv a přestanem přemejšlet a rozdáme si to v parku a jdem spokojeně domu. V pondělí cejtim, že na týhle alkovlně nechci jet ještě celej další tejden a tak si dam jen dvě a užívam si živou hudbu v knajpě. Víkend je náš. V pátek si můžem dovolit postel v neděli beton. Zajdem do kina, to páry dělaj, zajdem na pivko, to děláme my. Další dny, další piva. Životy všech se prolínaj. Minulost se prolíná s nejasnou budoucností. Mám trochu strach. Ale nakonec se nic neprotíná. Maximálně naše pohledy plný touhy. Postupem času i plný chlastu. Na příběhy z mýho neklidnýho mládí se nedostalo a já tak můžu dál hrát, že žiju vcelku spořádanej život. Na konci tejdne skončim u tebe a nejdem skoro spát. Pak se nám nechce vstávat. A jak kdyby mi to nestačilo. Jedno číslo, sprcha a mizim. Chci se úplně odpoutat od tohodle místa. Zkusila jsem změnit svuj život jedinym krokem, co nevyšel. Vůbec mi to nevadí. Všechno má svý. Budu ještě chvíli tady. S tebou. Kouř dýmky a její vůně. Z kovárny jdu rovnou po vůni, natáhnu ten vzduch do plic a jdu zase zpátky. Ke konci tejdne zmizim na druhej konec týhle země, abych se nadechla čerstvýho vzduchu z jiný vejšky. Nic nevidim, chybíš mi. Život mě zatáhl až to takovýho stavu.

Lidi jsou jak roboti. Ráno jdou po brodveji. Buď jsou všichni tak zamyšlení, nebo vůbec nevnímaj. Mně to jede naplný obrátky. Možná jsem ti chtěla říct o svým jediným trápení. O tom, jak žiju, o tom, že rodinu si nevybíráme a že za to nemůžu. Nemám tušení, proč předpokládam, že to nepochopíš a že by se něco mělo změnit. Jsem v pasti týhle situace. Neřeknu ti nic a nic nezměnim. A nebo přece?

jo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

all you need is

love
fuck

Komentáře

1 PS PS | E-mail | 1. listopadu 2016 v 14:17 | Reagovat

Neskutečný. Nemám tušení jak jsem se tady dostal. Nemám tušení co tady už hodinu dělám. A neodejdu dříve dokud to všechno nepřečtu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain