Spiritus

11. ledna 2017 v 0:28 | mentally disturbed |  Střípky života
V knajpě je klid. Jsme tam skoro sami. Týpci věší na okna výnoční světýlka.

Dveře otevírá připitej padesátník s flaškou v ruce. Jde za svým asi synem, co v knajpě maká. Ten ho ale vidět nechce. Hned jak ho viděl ve dveřích, snažil se ho dostat spátky za ně. Chlapík odchází a po chvíli se vrací už bez flašky a žádá si pivo jako normální host. Mluví na syna, pak i na nás. Je prej hezký, že se máme rádi. Není vítaným hostem. Žádný pivo. Po chvíli je vyhnán ven. Je vidět, že tohle není poprvé, co se tady napitej objevil. Ticho. Takový divný ticho u našeho stolu. Pár flashbacků. Oba to totiž trochu známe, já to ale zatím držím v sobě, ty ne. Tvůj táta a moje máma. Je nám z toho smutno, barmanovi asi trapně. A ten chlapík asi zapije žal další flaškou. Alkohol je takový svinstvo, říkam si a loknu piva. Knajpa zavírá. Dopijem a jdem na další. Pak chci přejít řeku. Mrzlo tak akorát, bych řekla. Nechceš bejt na tenkým ledě a tak mě obejmeš a zahřejváš si ruce.

Na konci tejdne poznávam nový lidi. Snad udělam dobrej dojem. Jo po 4 pivech to pujde líp. Návrat pozdě v noci a brzo ráno podávej výkony až do večera. Zahodim doma batoh a jdem k tobě, tam se mi spí líp, i když mam o půl postele míň.

Další tejden pijem, že nám hospody nestačí, tak si otevřem svojí. Zbydem v ní sami dva a animální pudy jsou u nás jistý. Další tejden srkáme na náměstí punčíky, pak zapadnem do hospody, kde zavíraji, když míří slušný lidi do práce. Ta hospoda je černá díra, spousta vzpomínek se v ní ztrácí. Jdem. Zastavíme se a je tak pozdě, že bysme si to mohli klidně rozdat tady na cestě. Další den jdem v jednu ráno z mý kovárny rovnou k tobě usmažit řízky, ve kterých snad budou ty pravý Vánoce. Pak se schoulim ve tvým objetí a je mi fajn. Volno, kovárna, pár temp, jiná nadmořská vejška. Tady bych chtěla žít. Příroda, klid, krása. Vrátim se zpátky. Čaj, dýmka, klid, pohoda. Hospoda, přiznání. Tvoje postel.
Poslední den v roce šlapem do kopce jako všichni ostatní, pijem jako všichni ostatní, jen ty buřty jsme si upekli asi jen my. Pak už leju piva všem i sobě v mý druhý knajpě. Konec a začátek. Přijď, řekneš. Neodmítam. Schválně, jestli je to pravda. Je čas se vykopat z postele a jít na kovárnu, předtim stihnu trochu sportu a potom taky. Práce a čaj, občas dýmka a tejden je skoro u konce. Práce, sport, sex, sport, chlast, sport, chlast a sex v práci a další tejden může začít.


Nevim, jestli je pro mě dobrý, bejt jen půlkou jednoho celku. Ale zatim mě to baví. I když to neni uplně plnohodnotný, jak by mohlo bejt, kdybych vypadla z tohodle plesnivýho bytu.

Venku je sníh a já jsem šťastná, když si stoupnu na zamrzlou řeku. Jsem šťastná, když mi mrzne nos a je jedna ráno. Vyválíme se ve sněhu a pak se zahřejem.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

all you need is

love
fuck

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 11. ledna 2017 v 6:32 | Reagovat

To není moc disturbed článek, zřejmě jsi na sobě zapracovala a už tolik nepiješ. :)

2 mentallydisturbed mentallydisturbed | Web | 11. ledna 2017 v 11:49 | Reagovat

[1]: Neboj se, piju pořád stejně, jen už nedělám takový chujoviny jako dřív :D

3 Niemand Niemand | Web | 15. ledna 2017 v 17:11 | Reagovat

Seznamování po čtyřech pivech je moje oblíbná aktivita.
A nevim, čim to je, ale taky se vyspim líp na cizí a hlavně menší posteli.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain