Březen 2017

Jeden

5. března 2017 v 21:28 | mentally disturbed |  Střípky života
Sport a piva. Vodnice. Pivo. Ukážu tě svým spolužákům. Další den na koleji se k tobě můžu konečně přitisknout. Sport. Pivo. Soutěž v chlastání. Jako bychom si museli něco ještě dokazovat. Nějak mi to všechno splývá. Vleču se k tobě. Druhej den piva rovnam kilákama v nohách. To je zvyk. Skolí mě rýma, kterou se mi nepovedlo ani přepít. A nepovedlo se to nikomu z nás. A to jsme se snažili. Zase sport, piva a láska na koleji. V tejdnu zas piva, a už mě to přestalo bavit. Chce to si dát voraz. No dam si ještě čtyři a pak si to můžem rozdat třeba tady cestou, u plotu. Otevřít knajpu a pak třeba tam. To už je čas poznat tvojí rodinu? Mam strach, já ti tu svojí představit nemůžu, promiň. Ale předtím ještě něco. Miluju tě. Neřekla jsem to nikdy nikomu. Mam ale pocit, že teď to můžu říct. Kultura, pivo, osahávání a nadrženost. Sport, pivo, sex v prázdný knajpě. Dvě hodiny spánku a vlak. Začne další tejden, chci tě vidět, tak se jdu válet k tobě do postele. Každej den jsem na kovárně a když ne, najdete mě v jiný knajpě. Pivo, panáky, co nepiju, okno, asi sex, pár hodin spánku a vstyk, musíš jet. Já vysportuju ty včerejší panáky a jdu na kovárnu. Nalejvat jiný lidi. Stejská se mi, když tu nejseš.
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain