Květen 2017

Dva

16. května 2017 v 13:53 | mentally disturbed |  Střípky života
Cinknu klíčema a jdeme do knajpy. Je to dobrodrůžo, ale kdybysme mohli ke mně, byla bych radši. Za tři dny znova. Baví mě to a je to zároveň trochu zoufalý. Každej chce mít svý akvárko a vlastní balkon. I já. Byt s oknem, ze kterýho je vidět slunce, ne protější barák. A možná bych si tam vzala i tebe. Ale co já vim, jestli to už neni moc. Vidíme se pořád a ještě mi nelezeš na nervy. Dokonce, když jsem sama, chybíš mi. Tohle neni dobrý, když se z jednoho člověka stane jen půlka jednoho celku. Je to hezký, ale co když to nevydrží napořád, žejo. Pak ze mě bude jen zhroucená dušička, jen ta půlka. A co já vim, jestli s tebou chci popíjet čaj i za deset let. Jestli mý děti budou i tvý. Nechci to teď vědět.

O víkendu na samotě. Práce a příroda. Taky klid a pohoda. Chlast a muzika. Restart. V tejdnu honba za povinostma. O víkendu příroda, sex, sport a pivo. Taková část stereotypu, co mě baví. Je už hezky a tak si to můžem rozdat třeba tady za seníkem, jako loni.

Když mi píše P2, nechce se mi nikam jít a vymejšlim výmluvu a přijdu si trapně. Nakonec ale zvednu kotvy a jsem ráda, že jsem šla. Nemůžeš před svým svědomím pořád utíkat, holka! A lhaní je trapný.

Druhej den pijeme v naší knajpě a pijem všechno. Pak tam přijdeš ty a asi tě fakt miluju. Chci tě. Teďka, tady u semaforu u křižovatky je to blbý, jdem dál. Den oddych a pak jsem v knajpě do rána s muzikou a taky s tebou. Nalejvam všem a všichni jsou nezničitelní, jakoby jim každý další pivko dodalo enegrii k tomu dát si ještě další dvě. Venku skoro světlo, táhnem se k tobě.

Výšlap na kopec v noci, kovárna a cesta tam, kde jsi trávil dětství. Vážně už znam svojí tchýni? Uplně jinej život. Klid a ticho.

Na konci tejdne oslavíme konec zimní sezóny a pak jdem k tobě. Je to rok od druhýho prvního randezvous, svět je divnej.

Škola, práce, škola, práce, práce, takovej je život? Ale dobře. Život se odkládá na víkend. Čím blíž k dospěláckýmu životu, tím větší propast mezi všednímy dny a víkedny. Neděle na rakouský skále a pak v český knajpě. Jakobych to tu znala. Pak se sekneme na ostrově v našem městě.

Dva dny jsem se zapíchla doma, abych dala jednu zkoušku. Lásky čas a my dva sedíme u kompů, každej nad svým problémem. Na konci tejdne zvedáme kotvy a jedem sežrat nějakou flákotu do malý vesničky. Další den v knajpě klopíme piva a na poslední malý jdem asi 2 kiláky, vypijem ho a jdem ty dva kiláky zase domu.

Po sto letech se spolužáky na pivku, no co, že jdu za chvíli do roboty. Stejně jdu nalejvat lidem, co tu sedí kolem nás.

Ke konci tejdne jdem na pivko několik kiláků a cestou zpátky zjistim, že se mě nebojíš a nebál by ses se mnou sdílet postel, koupelnu i skříň. Najít nějakej kamrlík a mít kde souložit i v tejdnu. Takovej život bude třeba fajn.
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain