Srpen 2017

Nevíme nic, co jako bude

6. srpna 2017 v 13:34 | mentally disturbed |  Střípky života
Končil květen, já po dlouhý době dejcham čerstvej ranní vzduch. Lidi táhnou z barů, já do roboty. Taky dobrý. Stíham všechno, den je dlouhej, jak jsem ho nidky neznala. Rachota, sport, pivo. Časem se mi ze stereotypu začíná vytrácet ten pohyb, tak jsem trochu nasraná. Někdy jdu pro jedno pivo šest kiláků a pak do tvý postele. Když mě přijdeš vyzvednout do mý knajpy, beru to jako důkaz čistý lásky. Jsem za tebe ráda. Zatimco kamarádi už maj pročtený všechny diskuze na emiminu, já chci ještě chvíli blbnout tady na tom světě bez závazků a probíham kolem kolejný abysme stihnli jednu rychlovku a já pak mohla zas vypadnout. Je pátek a jdem jedno z těch malejch zapít, zpátky jedem na kole všichni, i když do knajpy přijel na kole jen jeden. Opilým se večer nic nestane. To přijde až druhej den. Jdu to vychodit. V cíli pivo. V neděli za čárou v jiný nadmořský vejšce. Jinej svět,přitom tak blízko. Tentoktrát i s tebou. Musim tě to naučit. V pondělí osahávání za mostem, pak jen rachota a nalejvání chlastů v knajpě. Pak na čtrnáct dní zmizim. Nejsem daleko, to ne. Jinej život na chvíli, baví mě to. Jen nejsem zvyklá na to, aby se mi stejskalo. Přijedu a táhnem se na pivo, pak k rybníku, co je dál než se mohlo zdát. Od rybníka běžíme za autobusem, co staví tam, kde to ani místní barmanka nezná. Zas pokračuju ve svým koloběhu knajpa, rachota, pivo, rachota, pivo...Když ten tejden skončí jedem tam, kde buď sportovci chlastaj, nebo alkáči sportujou, už to nevim. Vypijem všechno co teče a když nám zavřou podnik, jdem do stanu, animální pudy jsou jistý, jako loni. My to berem jako dovolenou, ale naše vnitřní orgány přestávaj tolerovat naše rebelství. Další tejden uteče jak voda a už zase klopíme piva za další škvrně. Teď ale sto kiláků daleko a jdem spát na louku pod stan. Je to fajn, dokud nám stan nespadne na polonahý těla a jsme vyzváni na poslední várku panáků. Pak jdem za sportem, kterej nám moc nejde. Člověk si musí určit, jestli chce bejt profi alkoholik, nebo profi sportovec. Asi. Další tejden jedu tam, kde jsem byla před pár dny, ale tohle je uplně jiný. Minulej rok jsem tady málem ulítla, letos se to nesmí stát. Je to těžký, ze života, kdy jsem si dělala přesně to, na co jsem měla kdy chuť bez výčitek, je teď život, kdy už to neni akceptovatelný. Ne podle názorů společnosti, ale ani podle mýho svědomí. Někdy musíš obětovat krátkodobý štěstí něčemu dlouhodobějšímu. Že to ve vztahu k vztahům říkám zrovna já, mi přijde taky divný. Zvládla jsem to. Takže dobrý, teď už spolu můžem bydlet.
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain