Duben 2018

Všechno bylo krásný a nic nebolelo

12. dubna 2018 v 21:11 | mentally disturbed |  Střípky života
Každej bloger s tím jednou sekne. Většina mých oblíbených blogů, co najdeš tady po pravý straně, už aktivní nejsou. Před pár lety bych tomu nevěřila. Že by si Lennie Heroin smazal blog, že by i jako Násilník mohl přestat psát. Že Zelená půjde makat a už nám nic nenapíše. A co Bliss a její románky, vysedávání v čajovnách a skvělý písničky...

Stejně tak já, už prostě nepíšu, i když mi to chybí. Ale život, jak plyne, je už jinej a asi by vás nebavilo číst o životě vyrovnaný holky, jejíž život už není tak pankovej, jako vždycky bejval. Nechci si to připustit, ale už prostě neni. Je to nuda? Neni. Ale pro vás by byla. Deníčky lidí, co makaj, přestali chrápat s náhodnýma lidma a vedou spořádanej život, nejsou tak zajmavý, jako pankový zápisky psaný ještě v opojení, pod silným vlivem pocitů a akloholu.

Jsem už stará, končim školu, mam v plánu někam nacpat žádosti o práci a bejt užitečná. Už nebudu nalejvat lidi pivem, asi mi to bude chybět. Už nebudu si ožírat hubu a užívat si tajně s kamarádama. Už nebudu tolik přemejšlet o životě. Nebude čas. Zapojit se do pracovního procesu a nemít čas. Bude mi chybět život, kdy jsem se v noci toulala městem a přemejšlela o všem. Nebylo kam chvátat, nebylo tolik povinností, nebylo žádný nemam čas, ráno vstávam. Asi bych nebyla tolik stará, kdyby nezestárli i mí kámoši. Děti, práce, hypotéky. Je vážně tohle vysněnej život? Kolotoč povinností.

Nechci se s takovým životem loučit a tak ani tohle neberte jako poslední článek tady. Ještě někdy něco napíšu. A kdyby ne kvůli vám, aspoň kvůli sobě.


Moby - Wait for me
''Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.'' Mark Twain